Zpět

Na kus řeči do hospody

recenze, , 10.11.2015
Bubákov
Těsně vedle Nového Strašecí leží podlesí Bubákov, na jehož okraji stojí stará hospůdka U Všech čertů. Hostinský Strach, hajný Moldánek, bývalý hastrman – dnes porybný Bebíčko a ševcovský mistr Bolístko se zde každý pátek sejdou na mariáš, utopence a na nějaký ten škopíček. Ale hlavně si mezi sebou vyprávějí celou řádku historek a pověstí o starousedlících, naplaveninách i o bytostech přespolních. K jednomu takovému posezení zve audioknižní posluchače Radek Adamec a Milan Zimmermann.
A cože se to tentokrát v krčmě probíralo? Nejprve Alois Strach připomněl dávnou historii o tom, jak hospůdka U Všech čertů přišla ke svému jménu. Poté jej vystřídal hajný Moldánek, který přišel s bájnou poudačkou o hejkalských strážcích v hlubokých hvozdech ležících někde mezi Louštínem a Pustověty. O slovo se však přihlásil i porybný Bebíčko a jeho špatně zamilovaný vodník Čeřínek, a když už byla řeč o lásce, hospodský přispěchal s Panem Jírou z Rostok, jemuž se z bezhlavého zamilování dokonce oddělila hlava od těla. Ovšem ani smolař švec nezůstal pozadu a všechny u stolu pobavil potrefenou Jarmilou, která byla polednicí, ale zároveň také klekánicí a domovnicí. Upovídaný Moldánek pak ještě přidal veselou příhodu o paní Elvíře, kterou si podkoní Vincek plným právem spletl s Bílou paní. A protože se celý večer mluvilo o strašidlech, není divu, že se i jedno v hospůdce zjevilo. Byl to duch křivoklátských lesů Dyma a přinesl vyprávění o bloudivé bludičce a mluvícím kompasu.

Zbrusu novou audioknihu Bubákov vydal GMP Group u příležitosti prvního Velkého audioknižního čtvrtku. K natáčení si přizval hned pět interpretů, čímž si otevřel prostor pro čtenou audioknihu s prvky dramatizace. Josef Somr se stal průvodcem celého díla a v mariášové partičce se představil Ota Jirák coby hostinský Alois Strach, Jiří Lábus jako hajný Moldánek, porybným byl básník a překladatel Ivo Šmoldas a Pavel Liška si zahrál hned dvě postavy – mluvící kompas a ševce Bolístka.

Josef Somr, Jiří Lábus i Ota Jirák jsou už zkušení načítači audioknih a v Bubákově opět nezklamali. Ivo Šmoldas byl v přednesu zpočátku monotónní, později se však do příběhu položil a i když jeho výkon není příliš zdařilý, malé posluchače jistě svým projevem neodradí. Pavel Liška určitě děti rozesměje mluvícím kompasem, který svým způsobem připomíná navigaci v automobilu a také jeho přímé řeči v pohádce o potrefené Jarmile zanechají na tváři úsměv. Samotné Liškovo vyprávění bylo však bohužel místy překotné a i když hrál přetrhdíla ševce, jeho zbrklost a časté zadrhávání působilo spíše amatérským dojmem.

Na zvukovém nosiči se bohužel téměř vůbec neobjevuje hudební doprovod. CD není nijak zahájeno, první melodie se k posluchači dostává poměrně nelogicky až po několika úvodních odstavcích. Zřejmě bylo cílem podbarvit několik vět, hlasitost hudby je však bohužel příliš vysoká. Druhou a zároveň poslední skladbu nacházíme u vodní diskotéky. Místo patřičného navození atmosféry ovšem skladba svým náhlým ukončením vytvořila počáteční zmatek v ději. Krátké hudební předěly, které by oddělovaly jednotlivé pohádky, tu citelně chybí. Na posluchače se doslova valí jeden příběh za druhým, a když jedno vyprávění skončí, nemá posluchač čas zamyslet se nad závěrečným moudrým ponaučením. 

V audioknize je použito velké množství zvukových efektů. Vytvářejí různá prostředí, nadbytečně opakují to, co sdělil interpret nebo se naopak objevují před jeho komentářem. Posluchač je tak chvíli zmaten, co a proč to najednou bouchlo, žblunklo, kleplo a u některých efektů se může jen dohadovat, co mají představovat anebo proč je vydavatelství vůbec do audioknihy zahrnulo.
Bohužel s vhodným vytvořením ruchového doprovodu se vydavatelství GMP Group potýkalo již v minulosti. Doporučil bych tvůrcům zamyslet se nad tím, co má daný zvuk představovat, protože ne všechny ruchy, které v reálném světě vyjadřují konkrétní činnost, tak v pouhém zvukovém zpracování bez možnosti obrazu opravdu zazní – ruchaři často patřičný zvuk musí vyrobit úplně od základu s pomocí odlišných nástrojů. Rovněž by bylo dobré zvážit, na kolik je daný zvukový efekt pro audioknihu důležitý, a zda neupozaďuje posluchačovu fantazii. GMP taktéž u dřívějších titulů často odstranilo téměř všechny nádechy interpretů, což se podepsalo na dynamice vyprávění a vytvořilo ze čtece jakéhosi robota. Dýchání patří k lidské přirozenosti a v audioknihách má své důležité postavení. Bubákov bohužel není výjimkou, i když spoustu nádechů naštěstí střihačské nůžky ponechaly.

I přes řadu výhrad však pevně věřím, že si audiokniha Bubákov najde své posluchače a že do hospody na kus řeči s dětmi zavítají i dospělí.