Zpět

Kam mizejí závodní koně?

recenze, , 14.11.2022
Cena krve
Majitel dostihových koní David Teller přišel za podivných okolností o několik cenných hřebců. Obrátí se tedy na svého přítele Keeblea, aby mu pomohl objasnit, co se na jeho farmě děje. Ten neváhá ani chvíli, komu ze svých podřízených úkol svěřit. Gene Hawkins se pro tento účel zdá být ideálním kandidátem. Je vynalézavý, umí si v každé situaci poradit a vyzná se v koních. Po bolestném rozchodu se u něj navíc prohloubily depresivní stavy a práce je zřejmě to jediné, co ho může alespoň na čas odvést od myšlenek na sebevraždu. Gene tak vcelku s vděčností nabídku svého šéfa přijímá, ačkoliv se tím pouští do velmi nebezpečné hry. Podaří se mu zjistit, co se s koňmi stalo a bude schopný je vrátit jejich majiteli?
Detektivky z dostihového prostředí jsou téměř nerozlučně spjaty se jménem anglického autora Dicka Francise. Tento někdejší žokej časem přesedlal ze závodního sedla do spisovatelského křesla a za pomoci své ženy a později i syna Felixe vydal několik desítek románů. Cena krve vyšla poprvé roku 1967 a řadí se tak mezi jeho starší díla. Stejně jako u většiny ostatních měla překlad na starosti Jaroslava Moserová Davidová, díky níž si Francisovy nápadité, nepříliš brutální detektivní příběhy získaly nemalou popularitu i u nás.

Tuzemští posluchači audioknih ale doposud neměli moc příležitostí k seznámení se s tímto autorem. Kromě dvou vydaných dramatizovaných rozhlasových četeb totiž existuje pouze několik nahrávek načtených výhradně pro potřeby nevidomých. Nepočítáme-li knihy napsané výhradně synem Francisem Puls a Krize, je Cena krve prvním načteným nezkráceným románem Dicka Francise vůbec.

Témbr tentokrát oslovil režiséra Daniela Tůmu a interpreta Marka Holého. Cena krve ubíhá oproti dnešním detektivkám v poklidnějším tempu. Pátrání po odcizených koních trochu připomíná náročnou šachovou partii hlavního hrdiny, kdy každý neopatrný tah může vyústit v katastrofu. Snad i proto si Holý pro Hawkinse vyhradil klidnější způsob řeči, zatímco ostatní postavy pojímá zpravidla živelněji. Pochvalu si interpret zaslouží za cizojazyčné výrazy, které čte správně a bez zaváhání. Snaží se také zůstat věrný smyslu textu, takže pokud má některý z charakterů být až nápadně flegmatický, přechází Holý do pomalého tempa a až líně protahuje hlásky.
 
 
Tu a tam se ale přeci jen zapomene a unikne mu drobná změna polohy hlasu, například když v jednom místě promluví hlubším hlasem, který ovšem záhy mění poté, co z textu vyplyne, že právě hovoří děti. Občas se také stane, že méně zřetelně vyslovuje poslední slova kapitol či jejich oddílů. Naproti tomu ženské postavy pojímá citlivě, takže nevyznívají hystericky či jako parodie. Použitému hudebnímu doprovodu s mírně melancholickým vyzněním dominují klavírní tóny.  Tvůrci jej nepoužili pouze na konci kapitol, ale rovněž jako vhodný podkres či předěl na několika dějově významných místech.

Detektivky Dicka Francise sice všechny pojednávají o koních, pokaždé ale z jiného úhlu pohledu. V Ceně krve tak nenajdeme scény z dostihů, ale metodický postup pátrání po ukradených koních. Ve snaze o jejich navrácení jde hlavní hrdina na samotnou hranu zákona či dokonce až za ni a vy můžete být při tom, když si celý příběh necháte vyprávět Markem Holým.