Vydavatelství Témbr přineslo fanouškům severské krimi už třetí detektivku z pera Rolfa a Cilly Börjlindových, Černý úsvit. Ten přichází nedlouho po prvních dvou dílech, které mohli ze seriálového zpracování znát i diváci. Protože ale tvůrci televizních adaptací další pokračování neplánují, představuje audioknižní podoba dost možná ideální způsob, jak zůstat s oblíbenými hrdiny Tomem Stiltonem a Olivií Rönningovou v kontaktu i v jejich dalších příbězích.
 
Někdejší kriminalista Stilton už nežije na ulici. To ale neznamená, že kde co v jeho životě pořádně neskřípe. Pomoc policii s hledáním vraha dětí jej však přivede nejen na jiné myšlenky, ale možná i na stopu ve zcela jiném pátrání. V tom, které nedokázal úspěšně vyřešit ještě jako detektiv, a které mu po dlouhá léta nedá spát. Ani Olivie, která si odbývá povinnou šestiměsíční službu na policejní stanici na jihu Švédska, nemá klid. Při jejích cestách ztemnělou krajinou do práce a zpět ji totiž nejspíš kdosi sleduje. Píchla snad při pátrání do vosího hnízda, když se během prošetřování možného rasistického motivu dostala do křížku s několika místními drsnými chlápky?
 
Rolf a Cilla Börjlindovi mají i tentokrát v rukávu několik překvapení, dějových zvratů a nečekaných odhalení. A to nejen v samotném případu, ale opět i v soukromí jednoho z hrdinů. Výhodou, ne-li nezbytností, je proto znalost předchozích dílů série. Poslech audioknihy Černý úsvit navíc vyžaduje soustředění i proto, že se příběh hemží mnoha severskými jmény. Složitý je i propletenec rodinných a sousedských vztahů. Některé z nich navíc vycházejí najevo teprve postupně, jak policisté odhalují pečlivě skrývaná tajemství, která je ale nakonec dovedou až k pachateli.
 
Naštěstí ale režisér nahrávky Jan Drbohlav odvedl svědomitou práci, takže má posluchač oporu v interpretaci příběhu. A platí to jak pro Martina Stránského tak i jeho kolegyni Anitu Krausovou. Stránského interpretace je osvědčená, nikoliv však rutinní nebo odbytá. S lehkým tónem propůjčuje život nejen svéráznému a tvrdohlavému Stiltonovi, zatímco hrubší polohu hlasu si rezervoval pro kapitoly, patřící chladnokrevnému vrahovi.
 
Anita Krausová zejména v prvním díle místy až příliš tlačila na pilu a její interpretace tak vyznívala až překotně. Omluvenkou pro to nemohl být ani fakt, že Olivia jedná oproti Stiltonovi poněkud zbrkleji. Postupem času ale herečka přivykla stylu autorů a i posluchačům se její podání dostalo víc pod kůži. Až na jediný opomenutý přeřek tak na několika místech tahá za uši pouze neobratný překlad Radovana Zítka. S hudebními předěly se nakládalo velmi citlivě, až střídmě. Na místech, kde v rámci kapitoly dochází ke změně perspektivy vyprávění, by ale tu a tam nějaký jingle navíc nebo alespoň delší pauza přišly vhod, aby se posluchač mohl v ději přeorientovat na jinou příběhovou linku.