Zpět

Nová záruka míru, Sověti jsou ve vesmíru!

recenze, , 07.07.2015
Dobývání vesmíru
Nelekejte se, nehodlám vás zatěžovat žádnou propagandou, pouze mi jako nadpis recenze posloužila citace z nově vydaného CD s názvem Dobývání vesmíru. Disk ve formátu mp3 s pečlivostí sobě vlastní připravil redaktor Českého rozhlasu Tomáš Černý a v květnu vydal Radioservis.
Pro pochopení významnosti tohoto počinu je třeba malý exkurz: Tomáš Černý působí v rozhlasu přes dvacet let. Za tu dobu natočil sám či s kolegy řadu reportáží a dokumentů, má na svědomí mnoho komponovaných archivních pořadů v programové řadě Fonogramy. Bezmála pět let loví v archivech rozhlasové poklady a předkládá je v pořadu RozHraní, resp. Studio Retro. Krom dalšího je podepsán pod několika pozoruhodnými kompaktními disky např. Volá první republika, Na křídlech RAF, či Rozhlasová historie 1923-2013. Tato CD obsahují mnoho dobových snímků, které Černý stručně komentuje.

Tak je tomu i u nového disku Dobývání vesmíru, který na ploše zhruba šesti hodin předkládá posluchači úspěchy (a tu a tam i neúspěchy) amerického a sovětského vesmírného programu, jak o nich referoval Československý rozhlas od počátku 60. až do konce 80. let. CD otvírá pořad Meteor z roku 1981, rekapitulující kosmické lety od Sputniku až po prvního člověka ve vesmíru. Následně se ale už rozbíhá proud reportáží o letu Gagarina, Titova, Těreškovové, Armstronga, Remka a dalších, rozhovorů s pionýry, dělníky, herci Otomarem Korbelářem a Otýlií Beníškovou, cestovateli Zikmundem a Hanzelkou, příspěvků zahraničních zpravodajů, z nichž nejvíc zaujmou postřehy Jana Petránka či Karla Kyncla, a dalších pozoruhodných nahrávek. Tento můj stručný průlet má přiblížit, jak obšírně a z kolika úhlů je na dobývání kosmu nahlíženo, přičemž je pochopitelné, že referování o sovětských letech převažují.

Disk obsahuje několik nechtěně dojemných situací, které reprezentují zejména emotivní výpovědi herců Korbeláře a Beníškové. Evidentní je to zejména u druhé jmenované, která se zapáleně dojímá nad sílou a odvahou ženy v socialistické společnosti a vyzývá dramatiky, aby napsali divadelní hru o Valentině Těreškovové. Posluchač tu nalezne i nečekané momenty, kterým se dnes můžeme pousmát, ale které jistě ve své době smích nebudily. Za všechny zmíním propagandistickou hříčku – fiktivní rozhovor s mimozemšťanem z cyklu Lidé, život, doba nazvanou Příhoda, která se nestala. Redaktor se v ní snaží obyvateli jiné planety vysvětlit, která část světa je dobrá a která je stále ještě špatná. Netřeba více dodávat.

Jsou ale i místa, u kterých zamrazí i dnes. Víme, že Karlu Kynclovi bylo za normalizace znemožněno působit v rozhlasu, ví se také, že byl v 60. letech zpravodajem v New Yorku. Odtamtud mohl mírně referovat a ještě mírněji chválit úspěchy amerických kosmonautů, nutnou úlitbou režimu ovšem byla ostrá uštěpačnost vůči Vietnamu. Lze si tedy představit, že když například roku 1965 referoval o startu rakety Rangers 9/Gemini formou silně propagandistického příspěvku, nebylo mu jistě do smíchu.

Prostřednictvím Dobývání vesmíru lze sledovat i nečekané obraty, například když Jan Petránek ostošest referoval z Moskvy. Uplyne několik let a tentýž redaktor se vší erudicí a zapálením referuje nejprve o obletu Měsíce a pak, roku 1969 – v době, kdy je mu jasné, že spadla klec, o výstupu prvního člověka na Měsíci. Nutno ovšem ke cti Petránkově dodat, že se za všech okolností snažil o co možná nejobjektivnější pohled a zůstával pokud možno rozhlasákem na svém místě.
 

Když zůstanu u reportáže z letu na Měsíc, jejíž zkratka má zhruba hodinu a dostává se jí tedy největšího prostoru, musím smeknout pomyslný klobouk. Tolik entuziasmu, odborných znalostí, které předkládají redaktoři Budil a Petránek spolu s přizvanými odborníky, tolik nepředstíraného nadšení nemá v tehdejším vysílání obdoby. Je zde patrný "dojezd" nadšení z pražského jara, odhodlání dané srpnem a následnými událostmi divokého roku 69, kdy bylo zřejmé, že jde o jednu z posledních příležitostí, kdy bude možno v éteru referovat zcela svobodně. Navíc, celá reportáž je natolik emotivní, že i po letech budí dojem reálného prožitku této události.

Na CD jsou zastoupeny i události z doby tzv. normalizace, v čele s letem prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka. Byť šlo v pravdě o tuzemský mezník v dobývání kosmu, normalizační rozhlas byl koncem 70. let natolik sešněrovaný, že jakákoli radost a jakékoli referování působí nadmíru strojeně. Nutno podotknout, že byť zcela propagandisticky, tak o mnohem uvolněněji a upřímněji referoval rozhlas o úspěších Sovětských kosmonautů.

Dobývání vesmíru je skutečně pozoruhodným CD, při jehož poslechu poznáme nejen dějiny kosmického programu, ale i jak se vyvíjela společnost a politická situace vůbec.