Zpět

Zapomenuté detektivky

recenze, , 29.08.2016
Dvakrát Sherlock Holmes
V holmesovském světě není nouze o překvapení. Sám Velký detektiv býval často tajnůstkářský a nesdílný a stejně tak mnohá tajemství dosud skrývá i rozhlasový archiv. Nyní se k posluchačům dostávají dva dlouhou dobu dobře utajované příběhy, jejichž nahrávky se v rozhlasovém vysílání po léta neobjevily a zapomněli na ně snad i největší Doylovi fanoušci. Jde o kratší rozhlasové hry, které vznikly na půdě brněnského, respektive hradeckého rozhlasu již před lety. Jejich objev a nabídnutí ve službě Radiotéka z nich však dělají zajímavou raritu, kterou by bylo škoda opomenout, i když jsou oba příběhy známé již z jiných zpracování.
Z Hradce Králové pochází nastudování prvního příběhu, nazvaného Doktor Watson vzpomíná aneb Poslední případ Sherlocka Holmese. V roli Holmese, jenž se chystá ke klíčovému střetnutí s profesorem Moriartym, zde posluchači uslyší Aloise Švehlíka. Toho možná spíše zastiňuje než doplňuje vypravěč příběhu Watson, ve ztvárnění Ilji Prachaře. Doposud jediné zpracování této povídky pochází z konce osmdesátých let, kdy se ústředních postav zhostili Miloš Kopecký a Rudolf Hrušínský. Královehradecký Poslední případ však v sobě zahrnuje jak stejnojmennou povídku, ve které se Doyle svého detektiva původně zbavil, tak příběh Prázdný dům, v němž se opět Holmes vrací na scénu. Jak známo, obě tyto povídky vznikly původně odděleně s mnohaletým časovým odstupem a jejich zvuková zpracování tak povětšinou vznikala odděleně. Kromě výše zmíněné výrazně zkrácené dramatizace se tak bohužel nikdy nepodařilo nahrát obě povídky v jednotném hereckém obsazení. Poslední případ v nově oprášené nahrávce tak svou délkou známější zkrácenou verzi předčí a civilnějšími hereckými výkony se jí snad i vyrovná i po stránce posluchačského zážitku.
 

Z brněnského studia se pak na výběr dostala málo známá nahrávka Dům u Měděných buků, která doposud stála ve stínu mladšího zpracování s Viktorem Preissem a Otakarem Brouskem starším. Oproti rozhlasové hře z roku 1997 jde spíše o dramatizovanou četbu, která postrádá výraznější ruchy (i když hudbu nikoliv). Herecké výkony v porovnání s výkony předních herců konce devadesátých let zcela srovnávat nelze. Ale odhlédneme-li od přímého porovnávání, drží si příběh standardní kvalitu, odpovídající dalším regionálním zpracováním holmesovek. Hlasy nemnoha postav jsou dobře rozlišitelné, takže se posluchač nemusí obávat nešvaru některých novějších rozhlasových dramatizací, kdy hlasy postav splývají. V nahrávce uslyšíme významné, i když spíše lokální herce jako například Rudolfa Krátkého či Leopolda France.

Poslední případ i Dům u měděných buků v nově nalezené podobě zřejmě nepřinášejí do audioknižního světa nic převratného, přesto rozhodně svým tvůrcům nedělají ostudu. U Ilji Prachaře lze snad i zalitovat, že se jeho Watsonovi nedostalo více příležitostí i u jiných holmesovských dramatizací, protože tento legendární herec se jako vypravěč příběhu opravdu osvědčil. Pro fanoušky detektivek z pera Arthura Conana Doyla jde pak ale o téměř povinný poslech k doplnění si celkového obrazu o tom, jakou stopu zanechal slavný detektiv v éteru.