Soubor Dvanáct nejznámějších povídek, který vznikl spojením tří samostatných kompilací, vznikal v letech 2007 a 2011. Jednotlivé části původně vycházely jako komplety vždy čtyř povídek na dvojici CD, dnes je lze koupit digitálně kromě kompletního souboru i samostatně. U zrodu série stáli známí mistři mluveného slova, vedení režisérem Dimitrijem Dudíkem, a proto by bylo škoda si ji nepřipomenout. Zvláště, když ke skvělým vypravěčským schopnostem hraje atmosféru navozující a místy husí kůži nahánějící hudba Petra Zbrožka a Martina Čecha.

Jako první se v roce 2007 dostaly k posluchačům čtyři příběhy vydané pod souborným názvem Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Svým nezaměnitelným hlasem je načetl Bořivoj Navrátil, pro kterého to byla zároveň jedna z posledních hereckých příležitostí na tomto poli. Hrůzu nahání jeho podání titulní Jámy a kyvadla, ve které Poe líčí krutost španělských inkvizitorů a jejich vynalézavost při mučení obětí. Ale ani symbolická Maska červené smrti pojednávající o morové nákaze, či téměř detektivní povídky Vrah jsi ty! a Černý kocour, odhalující myšlení zločince, za podařeným úvodem rozhodně nezaostávají.

Psychologicky laděný horor Zrádné srdce pak spatřil světlo světa o čtyři roky později jako titulní příběh druhé čtveřice povídek, volně navazující na předchozí sérii. Menší sevřenost Zrádného srdce a jiných povídek je dána užitím tří herců, kteří si příběhy rozdělili. Vladimír Čech se ujal Medailonu a Podlouhlé bedny, zatímco Josef Somr a Miroslav Táborský načetli po jednom příběhu. Somr interpretuje odlehčené Na slovíčko s mumií, zatímco na Táborského zbylo titulní a dramaticky gradující Zrádné srdce. Psychicky narušený vypravěč v tomto hororu líčí svůj krutý skutek i vnitřní napětí, které v něm oběť vyvolávala.

Tucet vybraných střípků z Poeovy rozsáhlé tvorby završilo 2CD pojmenované Pád do Maelströmu a jiné povídky. Právě jeho součástí je původní předloha pro film Podivný experiment, která nese název Metoda doktora Téra a profesora Péra. Ta patří k vůbec nejoblíbenějším povídkám autora a zajisté právem. Už v úvodu jedna z postav hrdinu varuje, že nemá v životě věřit ničemu, co slyší, a jen polovině toho, co vidí.  Tato slova jsou zároveň klíčem k celému příběhu. Ironie, humorná nadsázka i spád řadí Metodu doktora Téra a profesora Péra k nejvíce strhujícím příběhům z celého kompletu. V přímočarosti vyprávění dokonce předloha předčí i současné filmové zpracování. Výborný Miroslav Táborský zde navíc podává bezchybný výkon. Krutá pomsta v Sudu vína amontiladského a děsivé vyprávění o nelítostném mořském víru Pád do Maelströmu, se pak neméně vydařily vypravěči Josefu Somrovi. Zbývající hororová povídka Berenice předkládá čtenáři ústy Vladimíra Čecha hrůzný obraz psychického onemocnění a posedlosti.

Edgar Allan Poe ve své době děsil čtenáře i pouhými náznaky hrůz a otřesných krutostí, které se dají tušit za pointou povídek. Dnešní doba sice hranice děsu neustále posunuje a stupňuje, přesto zůstává psychologie postav půl druhého století starých povídek stále přitažlivá. Pokud se k těmto základním kamenům moderních hororových a detektivních vyprávění přičte sugestivní a spolu s dějem gradující způsob četby špičkových herců, má Dvanáct nejznámějších povídek své místo mezi současnými audioknihami i několik let od svého vzniku. Mnohdy totiž může vyprávění hororových povídek za úplné tmy vzbudit ještě větší napětí, než sledování jejich upravených adaptací na televizní obrazovce či filmovém plátně.