Zpět

Gaimanova pohádka naruby

recenze, Kristína Halaganová, 02.08.2021
Hvězdný prach
Neil Gaiman v současnosti patří k nejpopulárnějším britským autorům fantastiky. Jméno si udělal již svým pozoruhodným komiksem Sandman, po kterém následovaly neméně úspěšné romány a povídky. Čtenáře si získává svérázným humorem, vypravěčským talentem i schopností zručně si pohrávat se zaužívanými pravidly žánru. Díky tomu se jeho díla stávají vděčným materiálem pro filmová nebo seriálová zpracování a občas slouží jako inspirace i dalším spisovatelům.
Román Hvězdný prach patří, i díky vydařené filmové adaptaci, mezi nejznámější Gaimanovy knihy. Na jedné straně nese veškeré základní prvky klasické pohádky a fantasy, zároveň je však autorův typický rukopis jasně čitelný. Čtenář se tak setkává s neobyčejnými postavami, originálními dějovými linkami i dávkou černého humoru.
 
Román si v roce 1999 odnesl ocenění Mythopoeic Society v sekci literatury pro dospělé a o rok později zase cenu Alex Award od American Library Society jako jedna z deseti nejlepších knih v žánru young adult. Nutno říct, že pro audio zpracování není Hvězdný prach právě nejjednodušší látkou. Román je plný charakterově různorodých hrdinů, příběh často osciluje mezi jemnou sebeironií, čistokrevnou romantikou a ostrým sarkasmem, přičemž se nepřestává tvářit jako tradiční zástupce pohádky. Všechny tyto nezbytné ingredience nemusí být pro interpreta jednoduché vystihnout.
 
Matouš Ruml, který v režii Alexandry Bauerové pro nakladatelství Tympanum příběh mladíka Tristrana a spadlé hvězdy namluvil, se se svou úlohou popasoval se ctí. Už v první kapitole s lehkostí vtahuje posluchače do samotného centra dění a nechá ho příběh prožívat prakticky na vlastní kůži. Značný podíl na tom nese způsob, jakým si Ruml pohrává s jednotlivými postavami. Pro každou z nich nalezl jinak posazený hlas s odlišnou intonací, a dokázal je tak povahově výrazně definovat. Díky tomu se posluchač v dialozích neztrácí a dokáže si k hrdinům vytvořit vztah. Vnímá jejich komičnost, špatné i dobré úmysly, prožívá jejich zamilovanost i křivdy. V částech, které Matouš Ruml přednáší coby vypravěč, má pak příjemný, uklidňující hlas, který do příběhu vnáší onu potřebnou pohádkovost, kterou oplývá i Gaimanova předloha. Tímto způsobem dokáže svého posluchače plynule provázet celým příběhem.
 
 

Druhým výrazným prvkem audio podoby Hvězdného prachu je hudební stránka. Tu nezastupují jen obligátní předěly mezi kapitolami, v jistých momentech se hudba stává také klíčovým motivem, který dotváří atmosféru konkrétní scény. Slyšet to je zejména v první polovině knihy, která se odehrává ve vesnici Zeď. Například části, které se zaměřují na dění na tržišti, jsou protkávané veselými hudebními motivy, jaké se často spojují s vesnickými poutěmi. Takové vsuvky vytváří ještě autentičtější zážitek a dokážou ho přenést na posluchače.
 
Audiokniha Hvězdný prach v interpretaci Matouše Rumla je zdařilým dílem. Gaimanův román v této podobě neztrácí nic ze svých kvalit, udržuje si typický autorův styl. Ten ještě víc podtrhují další přitažlivé prvky, které dodávají výslednému dílu nový rozměr.