Ti, kdo pečlivě vyslechli autobiografické líčení Johna E. Douglase, agenta FBI, o reálných zvrácených myslích sériových vrahů nazvané Mindhunters (k vidění je i ve dvou sériích z produkce Netflixu), si vzpomínají, že Thomas Harris při modelování charakteru Hannibala Lectera konzultoval s tímto odborníkem jeho podobu.

Hannibal (jakož i některé vedlejší záporné postavy) jsou tak inspirovány tím nejhorším, co mohlo studium skutečných sadistických vrahů v té době nabídnout. Nechvalně proslulý Ted Bundy například používal taktiku, kdy předstíral zranitelnost a žádal dívky u jezera Sammamish o pomoc s naložením lodě do auta, stejně jako postava z Mlčení jehňátek Buffalo Bill (ten jen potřeboval naložit kus nábytku a ne loď), sériový vrah Ed Kemper řezal hlavy a Ed Gein vyvrhoval lidi zavěšené na hácích jako zvířata. Hannibal Lecter je k tomu všemu navíc ještě psychoanalytikem nebo spíš čarodějem probouzejícím v lidech to nejhorší, a přitom dokáže být prudce elegantní a zosobňovat něco jako nietscheovskou Blonde Bestie mimo kategorie dobra a zla.

Thomas Harris pak dal Hannibalovi do vínku i svou osobní vášeň – a to kuchařské umění (sám složil zkoušky v mistrovské kulinářské škole Le Cordon Bleu). O autorově soukromí se toho ale jinak příliš neví, protože poskytl za svůj život je minimum rozhovorů. Postava agenta FBI Jacka Crawforda je pak přímo inspirována reálným Johnem E. Douglasem. Hannibal však nemá jednu věc, kterou jeho původní vzory z řad reálných vrahů a kanibalů takřka beze zbytku obsahují – a to nekrofilní choutky, protože by se tím stal pro publikum přece jen až příliš nechutným. Také jeho vlastní sexualita je víceméně ponechána ve stínu. 

Všechny jeho romány o Hannibalovi byly zfilmovány, ke snímku Hannibal – Zrození dokonce Harris napsal scénář. Obrovské popularity Oscary ověnčeného Mlčení jehňátek však neměl šanci dosáhnout. Právě příběh Hannibal – Zrození zvolili ze čtveřice knih ke zpracování v audioverzi Audiotéce jako první. Svůj hlas vypravěči, samotnému Hannibalovi v dětském věku, dospívání a rané dospělosti, jakož i dalším protagonistům, věnoval Jaroslav Plesl. Tento herec dosahuje doslova shakespearovských kvalit, jak víme díky jeho angažmá v roli Hamleta v rámci Letních Shakespearovských her. I proto pro něj jako pro narátora temné téma nepředstavuje žádný problém a jen posluchač lačný povšimnout si chyby objeví snad jedinou pihu na kráse nahrávky v pasáži, ve které „skandinují davy“ místo skandují. Každá kapitola návratu do prvních vražedných misí Hannibala je uvedena tóny klasických nástrojů, hrajících tklivé melodie nebo smyčci tažené zvuky připomínající nebezpečí kotoučové pily.
 
Plesl postupně posluchači odkrývá, jak k tomu došlo, že Hannibal má medicínské vzdělání (a naplňuje tak rčení Ladislava Klímy „vraždí jako doktor“), kdy a proč se naučil japonsky a nakolik je prodchnut uměleckým nadáním včetně dokonalé vizuální paměti. To z něj činí vraha intelektuála. Kořeny jeho traumatu pak vysvětlují, jak se stal sám sobě ve svém vlastním vesmíru Bohem. Jaroslav Plesl rovněž tklivě zpívá píseň, kterou Hannibal zpíval své sestřičce Mische s něžným tónem a přesným německým přízvukem, dokáže se vložit do partů těch, kteří ji v poválečném běsnění bezostyšně snědli a vývarem z ní nakrmili i malého Hannibala. Thomas Harris z popkulturního fenoménu tvoří intelektuální dílo citacemi klasických autorů a neváhá použít Goetha, nechává Hannibala skládat a recitovat haiku a obdivovat jemné nuance krás přírody a uměleckých děl, a to vše iluminuje Jaroslav Plesl meditativním tónem básníka, hlasem sadistického hulváta i inteligentního psychopata.
 
Výše jmenované Mlčení jehňátek zfilmované v roce 1991 bylo důkazem, že svět po charismatických inteligentních psychopatech lačněl. Anthony Hopkins získal svou sošku Oscara za pouhých sedmnáct minut na plátně a stal se legendou. Audiotéka pochopitelně posluchače provede celým martyriem Hannibalova utrpení, které prožil, ale i rozdával. Již nyní je k dispozici také úvodní Červený drak opět v režii Daniela Tůmy a v podání Jaroslava Plesla.