Kniha Johanny Spyriové, Heidi, děvčátko z hor, se dočkala celé řady knižních i filmových zpracování. Mezi českými čtenáři je patrně nejznámější překlad Bohumila Říhy, ze kterého Knihovna a tiskárna pro nevidomé vytvořila v roce 1997 první audiopodobu tohoto titulu, dosud zatím určenou pouze zrakově znevýhodněným osobám. Jako dítě jsem Heidi, děvčátko z hor, díky Říhově překladu neměl příliš v lásce. Celé vyprávění mi připadalo neosobní, chladné a odtažité, dědu Konráda jsem kvůli věčným pomluvám vesničanů nedokázal vnímat jako kladnou postavu a spoustě pasážím jsem vůbec nerozuměl. Když jsem si po letech tuto nahrávku v příjemné interpretaci Gabriely Rohrbachové znovu poslechl, musel jsem konstatovat, že je Říhův překlad určen spíše dospělým. 

V roce 2010 vydalo Nakladatelství XYZ Heidi v překladu Heleny Čížkové nejprve jako tištěnou knihu, o rok později přispěchalo s její audioknižní podobou. Nový překlad je oproti tomu Říhovu pro děti mnohem půvabnější, lyričtější i poetičtější, ale především srozumitelnější. Dramaturgyně a režisérka nahrávky Jitka Škápíková posadila za mikrofon Lucii Vondráčkovou, která byla v té době hojně využívána rozhlasem převážně do rolí dospívajících dívek. Posluchači ji mohli zaznamenat například v trilogii pro mládež Mileny Mathausové Bílá košatinka, Černé korálky a Cár papíru, za kterou Vondráčková získala první místo v anketě Neviditelný herec, či v seriálu Dušana Kleina Hříchy pro posluchače rozhlasu, který je dostupný v digitální podobě v e-shopu Českého rozhlasu Radiotéka.
 
S rozsáhlejším textem, jakým je Heidi, děvčátko z hor, se však Lucie Vondráčková dosud nesetkala a bohužel musím konstatovat, že její minimální zkušenosti s mluveným slovem se na interpretaci Heidi podepsaly. V prvních kapitolách je z přednesu slyšet rozpačitost a značné polykání slabik na koncích vět, postupně se naštěstí čtení stává jistějším a klesání hlasem zdařilejší. Vypravěčka se pokusila hlasově rozlišit jednotlivé postavy, což se jí sice téměř vždy podařilo, nicméně vcítění se do patřičných emocí často pokulhává. Přesvědčivě zní její hlas u Heidi, jejího kamaráda Petra, Kláry i hospodyně Rottenmeierové, naproti tomu Heidin dědeček Alp či Petrova maminka znějí v podání Vondráčkové pokaždé nabručeně a nepřívětivě. Bohužel zde často nefunguje ani kouzlo pomlk mezi scénami, které nejsou rozděleny hudbou. Určité pasáže se tak stávají, díky jejich nevyužití, nepřehlednými. I když interpretace v sobě skrývá spoustu chyb, přesto je měkký a příjemný zpěvaččin hlas pro tuto knihu velmi vhodný. Vondráčková příběh citlivě převypráví, dokáže zaujmout a malé posluchače pobavit. 

O hudební doprovod se postaraly syntetické skladby, které mají v audioknize obrovský význam. Jejich úlohou není jen pouhé rozdělení jednotlivých událostí nebo zakončení tracků, oddělují části knihy jako takové. Pro pobyt v horách jsou zvoleny veselé melodie s nádechem vesnických písní na harmoniku, do Frankfurtu zavedou skladby vznešené, teskné i hravé. Oba odlišné styly se pak prolnou při shledání Heidi s Klárou u dědečka.

Kéž by si audiopodoba známého titulu našla u posluchačů své místo. Z vlastní zkušenosti vím, že děti mají Lucii Vondráčkovou rády jako zpěvačku, proto by si mohly oblíbit i její Heidi.