Zpět

Píseň úplňku poprvé v audioknize

recenze, , 25.10.2018
Hoši od Bobří řeky
Po letech, v nichž bylo možno zaznamenat soudní spory ve věci dědictví po Jaroslavu Foglarovi, se na knižní trh dostává první ze série nových vydání legendárních foglarovek. A jak se na českém audioknižním trhu stává upevňujícím se pravidlem, zvuková podoba na sebe nenechává čekat. Hoši od Bobří řeky znovu prožívají svá dobrodružství.
Novou knižní řadu, která má za cíl vydat postupně všechna stěžejní Foglarova díla, připravuje Ediční rada nakladatelství Albatros ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara. Jednotlivé svazky získávají moderní podobu nejen drobnějšími redakčními úpravami textu, ale především novými ilustracemi, pro něž byli osloveni současní výtvarníci. S cílem zpřístupnit Foglara dnešní mládeži jistě vznikla i audioknižní podoba Hochů od Bobří řeky.

Pokud na nového Foglara čekal knižní trh dlouhá léta, ten audioknižní na tom nebyl o mnoho lépe. Nabízel dosud pouze stínadelskou trilogii vydanou Supraphonem, kterou v roce 1991 odstartovala dramatizace prvního dílu. V následujících letech se Záhada hlavolamu dočkala několikerého znovuvydání v různě krácených podobách a také obou svých pokračování. Přestože jsou všechny postupně vydané verze téže nahrávky stále v prodeji (což má patrně udržet potenciální posluchače ve střehu), nemohou zájemce o poslech foglarovek dostatečně zasytit. Ti tak musejí sáhnout buď do kadlubu internetových pirátů, v němž se dají vyhmátnout nahrávky Macanovy knihovny pro nevidomé, nebo si ohlídat rozhlasové vysílání. S vydáním audioknižních Hochů od Bobří řeky se ale blýská na lepší časy.
 

Audioknižní zpracování plně respektuje aktuálně vydanou knižní předlohu – jde o nekrácenou jednohlasou četbu, doplněnou o hudební složku. Pro Jana Medunu jsou Hoši od Bobří řeky už několikerou audioknihou, avšak první samostatnou a takového rozsahu. Režisér nahrávky Jiří Tušl vedl hlasově mladého interpreta směrem, který lze u foglarovky, a zvláště této očekávat – umírněný, spíše sterilní a občas mírně patetický přednes přesně koresponduje s Foglarovým literárním jazykem. Vyprávění je téměř prosto humoru, nad vším počínáním dvanácti Rikitanových apoštolů je cítit vážnost, z jednání jejich gurua pak rozvážnost a uvědomělost. Meduna se nepouští do žádných větších výrazových akcí, a to ani ve vypjatých scénách – jeho přednes je spíše monotónní, přesto však poutavý a zasvěcený. Není těžké si ho jako vypravěče spojit právě s Rikitanem – podobně jako on provádí své hochy od lehkomyslného a rozpustilého dětství ke zodpovědnému jinošství, provádí Meduna posluchače Foglarovým textem se všemi jeho nestandardními prvky.

Výraznou úlohu hraje v audioknize Hoši od Bobří řeky hudba Jiřího Procházky. Pokud musí posluchač oželet knižní ilustrace Ester Kuchynkové, mohou mu je do jisté míry nahradit právě tematické skladby zaznívající v průběhu celé četby a doplňující text tam, kde si to děj žádá. Hudba se občas prolíná s hlasem vypravěče, což nahrávce dodává na kompaktnosti.

Věřme, že se Albatrosu podaří i v následujících audioknižních foglarovkách udržet úroveň té první. Chata v Jezerní kotlině v interpretaci Medunova kolegy z Divadla v Dlouhé Pavla Neškudly je ohlášena už na konec listopadu.