Zpět

Vždycky je to panna nebo orel

recenze, Tereza Špetlíková, 13.12.2017
Jack Reacher: Nevracej se
Je to padesát na padesát. Buď se to stane nebo se to nestane. Buď mám pravdu nebo se mýlím. Ale zatím jsem měl štěstí... Jack Reacher ještě rozhodně nepatří do starého železa. Neumí jen dobře lámat kosti, ačkoliv v tom je nejspíš jeden z nejlepších, ale také mu to myslí. Jak sám říká, vojákovou nejsilnější zbraní je mozek, a on je armádou doslova odkojený. Vrátil se, aby se osobně potkal s novým velícím důstojníkem, majorem Susan Turnerovou, která ho po telefonu více, než zaujala. Ona ale na svém místě nesedí, a Jack je najednou zpět ve službě a stíhán hned za dva prohřešky, z nichž si ani jeden nepamatuje. O co tady běží?
Britský spisovatel Lee Child, vlastním jménem Jim Grant, který proslul romány „ve stylu amerických thrillerů“ s Jackem Reacherem v hlavní roli, podle mého názoru píše spíš předlohy akčních filmů. Alespoň Jack Reacher: Nevracej se, osmnáctý díl série, který nyní zpracovalo vydavatelství OneHotBook jako audioknihu, bych rozhodně za thriller neoznačila.

Zatímco hlavního hrdinu ve filmovém zpracování z roku 2016 ztvárnil americký herec Tom Cruise, interpretem stejnojmenné audioknihy se stal neméně charismatický Vasil Fridrich, jehož vypravěčské schopnosti mohli posluchači ocenit například už v Totálním rauši. Nezklamal ani tentokrát. Povedlo se mu dobře uchopit příběh plný dynamiky, ve kterém probíhá neustálý boj s časem, protivníky, kolegy z vlastních i vedlejších řad, se základními lidskými potřebami a v neposlední řadě i s emocemi, které Reacher samozřejmě nemá a nesmí mít! Jako jediný interpret audioknihy si Fridrich poradil i s rolemi něžného pohlaví. Ačkoliv se je nesnažil intonačně výrazně odlišit, dokázal vetknout do jejich partů určitou jemnost.
 

Velmi dobře se mu podařilo uhlídat a zvládnout, jistě i za přispění režiséra audioknihy Michala Bureše, také veškerá úskalí strohé řeči hlavního hrdiny, opakujících se více či méně vážně myšlených klišé a především specifického humoru. Není snadné vážně hovořit o tom, zda zvolíte pravý nebo levý hák, a jaká zranění vaše volba způsobí tak, aby to neznělo směšně. Stejně tak samotná neohroženost a naprostá sebedůvěra hlavního hrdiny je tenký led, na kterém se Fridrich musel neustále pohybovat. Nutno přiznat, že úspěšně.

Nahrávku doprovází chytlavá elektronická hudba. Obálka audioknihy je poměrně strohá. Její jasně červená barva ale křičí „KREV!“, takže posluchač je připraven na fakt, že o nutná zranění mnohdy s následkem smrti nebude nouze. Ona jednoznačnost a jednoduchost obálky koresponduje se strohým, armádním stylem, ve kterém není na zbytečné řeči ani okrasy čas.