Za 12 let své funkce toho Petr Fejk v pražské zoo stihl opravdu hodně. V audioknize Jak se dělá zoo se spolu s ním přenesete do doby výběrového řízení, během něhož byl do čela zahrady proti všem předpokladům opravdu vybrán, prvních dnů v nové funkci i mnoha dalších chronologických vzpomínek na všechna následující léta směřující až k jeho dnu poslednímu, kdy ze zoo přes svou veškerou snahu s hořkostí v srdci opět odchází.
 
Nečekejte ale nějaké nudné líčení strohých faktů –⁠ ačkoliv je poslech vzpomínkami, informacemi a postřehy přímo nabitý, jedinečný způsob přednesu, kterého se ujal sám Fejk, dělá z audioknihy téměř mistrovské dílo. Budete se u ní střídavě smát, nevěřícně kroutit hlavou a někdy možná i plakat. A pravděpodobně se dostaví i další pocit –⁠ obdiv za to, že to Fejk už dávno nevzdal.
 
Ve vyprávění se před vámi postupně odvíjí obraz zoufalého stavu zoo při jeho nástupu –⁠ obraz instituce s obrovskými náklady, které ale v reálu nebyly nikde vidět, zkostnatělého myšlení tehdejších zaměstnanců, pro které byli návštěvníci spíše obtížnými vetřelci, postupných malých změn k lepšímu i dramatických událostí při povodních v roce 2002, při nichž byla velká část Fejkovy práce opět zničena. Nechybí atmosféra mediálního honu na zoo po povodních, texty nenávistných dopisů, z jejichž tónu někdy až mrazí nebo třeba líčení korupčních praktik, které tehdy byly podle Fejka běžnou praxí. Ne všechno ale bylo tak černé. Fejkovo úsilí směřovalo k dalším a dalším krokům, které postupně vedly nejen k revitalizaci celého areálu zoo a otevření tolik oceňované Indonéské džungle, ale i k vyhlášení pražské zoo jako jedné z nejkrásnějších na světě.
 
Co je ale na audioknize nejcennější, jsou Fejkovy maximálně autentické postřehy a osobitý humor, s nímž líčí svou interakci se zvířaty i celkový chod zoo –⁠ tedy zážitky, o kterých se běžnému návštěvníkovi ani nesnilo. Tak schválně. Už jste se někdy přenesli na nafukovací člun, na kterém jsou právě při povodni evakuovány uspané gorily, do nenávratně zatápěného pavilonu slonů, k řekou unášenému Gastonovi nebo k žirafímu samci, který se s vámi bez úplatku v podobě rohlíku rozhodně nevyfotí? Jediným zádrhelem v jinak svěže plynoucím poslechu zůstává částečně se opakující kapitola o výstavbě Indonéské džungle a chování jejích stavitelů.
 
Pokud bychom měli poslech shrnout do jedné věty, byla by to oddanost, zaujetí a láska –⁠ ke zvířatům, která mu byla svěřena i k celé zoologické zahradě a základním morálním principům. Jistě, pro celkové objektivní posouzení tehdejší situace by bylo nutné znát i pohled dalších stran a jejich vyprávěn Z Fejkova hlasu ale při poslechu čiší taková opravdovost, že se jeho líčením snadno necháte naprosto pohltit.
 
11 a půl hodiny poslechu vám díky tomu uteče jako voda a vy si budete jen přát, aby těch vtipných i smutných vzpomínek a postřehů bylo v poslechu alespoň ještě o jednu kapitolu více. Nebo lépe o celou další knihu. Podmanivý autorův hlas plný naléhavosti a emocí, který lehce předčí leckterého profesionálního vypravěče, vás totiž nenechá vydechnout do poslední minuty.