Zpět

Jak se postavit minulosti?

recenze, , 21.03.2022
Z popela
Omšelá chalupa v řídce osídlené švédské jezerní oblasti se stává dějištěm dramatických návratů. Návratu do dětství, návratu na místo, které poznamenalo celou jednu rodinu. Půjde ale i o návrat k sourozenecké svornosti? Trojice znesvářených bratrů přijíždí na místo, o kterém si každý z nich dlouhá desetiletí myslel, že je navždy opustil. Nyní ale chtějí splnit nečekané poslední přání své zemřelé matky, takže se musejí navzájem přestat vyhýbat a stínům minulosti se konečně postavit čelem.
Z popela, kompaktní psychologické drama švédského novináře, bloggera a spisovatele Alexe Schulmana, se stalo mezinárodním bestsellerem, když bylo záhy po vydání přeloženo do dvou desítek jazyků. Autor během psaní využil leccos ze svých vlastních zkušeností, s nimiž se veřejnosti v minulosti svěřoval prostřednictvím blogu či autobiografie. Problematický vztah jak k otci, tak k matce, která propadla alkoholismu, se stal jedním z výchozích bodů i jeho nejnovějšího románu. Líčí v něm setkání tří osiřelých sourozenců, kteří se po tragických událostech před dvaceti lety navzájem odcizili a nyní jsou konfrontováni se situací, v níž by měli opět zkusit slepit to, co se kdysi rozletělo na střepy. Vracejí se proto ve vzpomínkách do časů zdánlivě bezstarostného dětství, vracejí se k dávným pocitům nespravedlnosti či viny a mimoděk tím odhalují příčiny tragédie, která jejich cesty na dlouhé roky rozdělila.
 
Ačkoliv sourozenci, byli hrdinové příběhu odjakživa každý z jiného těsta. Do nejstaršího Nilse oba rodiče vždy nejvíce vkládali své tužby a naděje. Vyrovnat se mu nemohl jak prostřední, nervově nevyrovnaný Benjamin, tak ani nejmladší, trochu opomíjený otloukánek Pierre. Ačkoliv je doma v dětství vedli k tomu, aby si vzájemně pomáhali, ve skutečnosti spíše soupeřili o místo na výsluní a přízeň rodičů ve stále hůře fungující rodině. Teprve až závěr knihy ale odpoví na zásadní otázku, proč se jejich postupně se drolící vazby nakonec rychle rozpadly tak rychle a definitivně.
 

Ve vydavatelství OneHotBook se režie nahrávky chopil Michal Bureš, volba interpreta pak padla na Ondřeje Brouska. Nejmladší člen slavného hereckého klanu se do popředí ve světě mluveného slova dostává teprve v posledních letech, na prahu čtyřicítky. Díky svému mladistvě znějícímu hlasu pro něj ale není problém převtělit se do dětských já trojice hlavních hrdinů a odtud vzápětí bez zaváhání přejít do jejich dospělosti. Severskému rodinnému dramatu dodává svým projevem jistou melodičnost, až zádumčivou lyričnost. Vyprávění rozvíjí pomalu, nikam nepospíchá. I tak délka nahrávky, opatřené kromě mluveného projevu i Brouskovým jemným, melodickým hudebním doprovodem s nosnými tóny klavíru, nepřesahuje sedm hodin. Její tíživý děj je totiž hutný, bez hluchých míst. Všechny v něm koncentrované dětské naděje, stesky a výčitky, přetrvávající až do dospělých let, se Ondřeji Brouskovi jedinečně daří přenášet směrem k posluchači. Zachovává však i autorův mírný optimistický podtón, do poslední chvíle doufající, že vše ještě není ztraceno, takže po většinu času nepůsobí příběh beznadějně depresivně.
 
Prostředí drobných křivd, nepochopení, odtažitosti rodičů i jejich alkoholových eskapád, to vše se do duší Nilse, Benjamina a Pierra propsalo nesmazatelným rukopisem. Aby se ale rány měly vůbec šanci zacelit, musí je všichni tři nejdříve znovu otevřít. Audioknižní zpracování OneHotBook s Ondřejem Brouskem se pro to ukázalo být velmi vhodnou formou.