Zpět

Jezuita na stopě zločinu aneb Western z Jizerských hor

recenze, , 27.07.2021
Čarostřelec
Bývalý Jezuita Vilém a tajemný vídeňský doktor Šulc se v románu Jana Horníčka Čarostřelec vydávají spolu po stopách svatokrádeže z venkovského kostelíku. Pátrání, odehrávající se v zapadlém koutě Jizerských hor, nabírá rychle obrátky poté, co dojde k několika vraždám. Stopy vedou jak do kopců mezi místní pašeráky a pytláky, tak do městského podzemí, v němž se scházejí členové tajného spolku. Podaří se vraha polapit?
Absolvent strojní fakulty a nyní vyučující matematiky Jan Horníček koketoval se světem literatury už dříve. Po dvou neúspěšných pokusech se dočkal úspěchu až se svým třetím titulem Čarostřelec, který mu vynesl prvenství v Literární ceně Knižního klubu. Ten nyní vychází i ve zvukové podobě vydané Radioservisem a Témbrem. Fascinován horskou krajinou svého rodného kraje se pustil do vyprávění historicky laděného dobrodružného příběhu, který zasadil doprostřed tuhé zimy roku 1789. Skloubil v něm hned několik žánrů najednou – historický příběh, detektivku a překvapivě i trochu western, a to zejména díky motivu zázračného střelce a efektnímu grafickému ztvárnění obálky.
 
Někteří kritici autorovi ale rozkročení mezi žánry vytýkají a přirovnávají dílo k laciné brakové literatuře. Jiní, zejména rodáci z dané oblasti, se vyslovují kriticky k příliš volnému nakládání s historickými fakty a místopisem. Další mu vytýkají zmínky o v té době neznámé gilotině, či poukazují na to, že běžnou součástí venkovského života nemohla být alžírská káva či lyžování (navíc v moderní podobě se dvěma hůlkami místo jedné masivní). Pokud ale odhlédneme od snahy brát toto dílo jako historickou literaturu, zbyde nám samotný text, který je překvapivě poutavý a čtivý. Přirovnání k rodokapsům není zcela od věci – klipovitý děj, podpořený formou zkrácené četby původně pro rozhlasové vysílání, je spíše sledem akčních scén a dobrodružných výprav.
 
Místo v něm bohužel nezbylo pro psychologii postav. Nejlepší také bude zapomenout chvílemi i na logiku. Tento přístup oceníte zejména ve chvílích, kdy se z jedné postavy, popisované v úvodu jako „roztomilý buclatý pán, s tvářemi jako jablíčka“ záhy vyklube mladý, zdatný sportovec. Pokud ale dokážete přimhouřit obě oči natolik, že tahle autorova faux pas dokážete přehlédnout, zbyde vám samotný text plný živého děje, v němž není nouzi o dramatické situace ani napětí.
 

V případě audioknihy zlepšuje její obraz i poutavý přednes herce Martina Pechláta. Ten v režii Jakuba Doubravy přenáší na posluchače především hlavní devízu příběhu – napětí. Během nočních výprav za tajemstvími, skrytými mezi horskými pláněmi a soutěskami, rozechvívá jeho hlas stejné vzrušení, jako oba hlavní protagonisty. Odlišování obou hrdinů intonací sice není tak důsledné, vypomáhá si však autorem předepsaným častým hihňáním jednoho z nich. Ostatní postavy však herec ztvárňuje jasně a výrazně, mnohdy s až překvapivou hlasovou variabilitou. Pechlátova interpretace tak, spolu s použitou dramatickou zvukovou koláží, zvyšuje o nemalý kus hodnocení nahrávky.
 
Přistupovat k Čarostřelci jako k historicky věrnému příběhu by nutně vedlo ke zklamání. Na rozdíl od předchozího vítěze Literární ceny Knižního klubu, Tapetáře, jde o knihu pro zcela jiné konzumenty. Jako následovník dobrodružných románů a westernů z dob dávno minulých, u nichž tvůrcům tu a tam odpustíte nějaký ten přešlap a necháte se unášet napínavým příběhem, poslouží téměř pětihodinová nahrávka více než dobře. Deset částí je nabitých akcí a tajemstvím od začátku a do konce a jako oddechovka se tato audiokniha bude hodit zejména na sychravé podzimní večery, kdy šero za okny dodá poslechu tu pravou atmosféru.