Městečko Castle Rock se stalo dějištěm několika z nejtemnějších příběhů Stephena Kinga. Tentokrát se do něj však vrátil téměř na růžovém obláčku s kratičkou báchorkou Povznesení, která ničím nepřipomíná nervy drásající napínavé romány, jimiž se tento americký mistr hororu a napětí proslavil. Snad že autorovi v dnešním světě schází trocha vzájemného respektu a porozumění, rozhodl se napsat odlehčenou feel good povídku, v níž by se pro jednou dobro ukázalo být téměř nakažlivé. Na druhou stranu, ne vše v životě musí skončit jednoznačným happyendem.
 
Inspirací mu při psaní možná částečně bylo i jeho starší románové dílo, Zhubni, které stvořil pod pseudonymem Richard Bachmann na počátku osmdesátých let. Povznesení je ale spíše jeho protipólem, výrazně kratší soft verzí, která nemá s thrillerem ani hororem prakticky nic společného. Fantastická premisa útlého dílka jako by vypadla z notesu spíše Raye Bradburyho, než Stephena Kinga. To ale neznamená, že není čtivá a přes svou omezenou délku i zručně napsaná. Hrdina se nesnaží změnit svůj osud, naopak jej smířlivě přijímá s až stoickým klidem. Neřeší něco, co nemůže ovlivnit, ale namísto toho se snaží změnit to, co se mu příčí – úzkoprsé vidění světa jeho sousedů, kteří mezi sebe odmítají vpustit dvě mladé ženy, které se do městečka nedávno přistěhovaly. A to jen proto, že spolu tvoří pár a nebojí se to před ostatními otevřeně přiznat.
 
Poslední dobou se může zdát, že hubne nejen hrdina této knížky, ale i samotné Kingovy příběhy. Audioknižní fanoušci tohoto autora jistě zaznamenali jeho nedávno vydanou jednohubku Později, která ve zvukovém podání trvala jen něco přes sedm hodin. Načetl ji trochu nezvykle interpret spíše dětských příběhů Michal Zelenka. Povznesení má stopáž ale ještě více než o polovinu kratší a jeho stránky promlouvají do uší posluchačů rovněž prostřednictvím překvapivého hlasu. Jiří Lábus totiž povětšinou interpretuje spíše humorně laděné, nebo dětskému publiku určené příběhy. I on se však dokázal s autorem naladit na stejnou vlnu a spolu s režisérem Michal Burešem a autorem hudby Tomášem Pernickým vsadili na odlehčený, nikoliv však anekdotický tón, který by k melancholicky laděnému vyprávění neseděl.
 
S nostalgií v hlase se Jiří Lábus jako Scott Carey prochází uličkami Castle Rocku a spolu se svými přáteli se snaží o poslední velký dobrý skutek svého života, provázený vpravdě povznášejícími pocity. Lábus jakožto zkušený vypravěč plynule mění nejen tón a tempo vyprávění, ale i jednotlivé hlasy. Ovšem jen zlehka, v žádném případě se nepouští do vypjatých poloh, které by se s poklidným tempem a celkovým laděním příběhu neslučovaly. Že toto zvolené pojetí příběhu sluší, se jasně ukáže dojemné závěrečné scéně, jedné z mála, která by se dala označit za typicky Kingovskou, jenž v Lábusově podání pravděpodobně nenechá jedno oko suché.