Na Krvavých zemích je zajímavý už samotný přístup. Snyder zvolil koncepci, kdy o hrůzách, které způsobil Stalinův a Hitlerův režim v letech 1932 až 1945, vypráví jako o jednom společném fenoménu. Nejde o nějaké prvoplánové, až laciné srovnávání a poměřování – Snyder se nesnaží Hitlera a Stalina konfrontovat s úmyslem ukázat a) horšího diktátora, b) že jsou si oba rovni. Důsledně mapuje jejich počínání na území mezi Poznaní a Smolenskem, tedy v prostoru současného Polska, Pobaltí, Ukrajiny, Běloruska a části západního Ruska. A to, že nám z jeho zkoumání vycházejí čísla, která lze dosazovat do statistik či dokonce nějakých pomyslných rovnic, je věc druhotná. Krvavé země totiž zejména působí jako vědecky pečlivá zpráva o děsech, které se před půl stoletím v Evropě odehrály a které ony zmíněné oblasti dokázaly paralyzovat až na pomezí absolutní destrukce.

Snyder kombinuje perspektivu odborníka s přístupem, jenž naopak klade větší důraz na samotnou podstatu člověka, na lidství, na osudy, kterých se krvelačné působení obou režimů dotklo. A ačkoliv v jeho textu najdeme bezpočet čísel, nestane se, že by snad z Krvavých zemí vzešel pouhý rejstřík – za jednotlivými kapitolami vnímáme dílčí etnické skupiny, dokonce konkrétní lidi.

Na druhou stranu musí zaznít, že kniha přesto nepředstavuje jednoduché čtení, respektive poslech. A nejen ve vztahu k tématu, tedy obsahu, který je opravdu krutý, ale i k míře faktů, s nimiž Snyder pracuje. Zvláště ve zvukové verzi knihy toto může působit jako jistá překážka. Audioknize je třeba věnovat o poznání větší soustředění, k číslům, jménům a dalším údajům se nelze jen tak lehce vrátit a ověřit si je, nebo se je některé snažit lépe zapamatovat. Přednes pokračuje a v toku času dost pravděpodobně řada informací zapadne. A to i přesto, že četba Jiřího Plachého má ideální rytmus, neupadá do jednolitosti a nepostrádá emoce, byť jde o literaturu faktu.
 
Je chvályhodné, že se Audiotéka.cz rozhodla Krvavé země nahrát a vydat. Titul je sice obestřen velkým uznáním, přesto si jej zvolí k poslechu pravděpodobně docela malá skupina čtenářů. Přitom by určitě společnosti prospělo, kdyby posluchačů bylo co nejvíc. Už proto, abychom si uvědomili, jak krutá historie našich sousedů byla a jak v řadě případů se naše současnost nemusí od minulosti tolik vzdalovat.