Anthony Burgess v příběhu Alexe a jeho násilnické grupy řeší otázky svobody a manipulace jednotlivce v rámci společnosti, zabývá se dilematem je-li násilím potlačované násilí stejným zločinem jako násilí samotné. Klíčovou součástí románu Mechanický pomeranč je samotný vypravěčský jazyk, který Burgess nazval Nadsat nebo jazyk Týnů, a který je v českém překladu tvořen především směsí zkomolených ruských a anglických slov. Stává se ukazatelem nejen specifické společenské vrstvy, ale v závěru symbolicky vyjadřuje postupný duševní přerod hrdinů.
 
Původní kniha i pozdější Kubrickova filmová adaptace sice pracují se stejnou premisou, postavami i prvky, každé dílo však působí na publikum odlišně. Román je ve větší míře depresivní, ponurý a drsný. Kubrick sice toto schéma dodržuje, zahrnuje i všechny nutné násilnické scény, mezi řádky ale přidává ironii a satiru, která v předloze není tolik viditelná. Audiokniha, která vyšla pod taktovkou nakladatelství Tympanum, si vzala z obou způsobů vyprávění to nejlepší a tyto jednotlivosti propojila do osobité podoby. Velkou roli přitom hraje především interpretace Davida Novotného coby vypravěče a hlavního hrdiny v jedné osobě.
 
David Novotný se stylizuje do role Alexe velmi přesvědčivě. Zcela přirozeně vystihuje všechny rysy hrdinovy povahy, modeluje ho jako sobeckou, krutou a arogantní bytost, která je ale pořád ještě adolescentem a hledá své místo ve světě. Novotného střídání poloh hlasu a tempa řeči dokonale koresponduje se situacemi, ve kterých se Alex ocitá. Pod povrchem zároveň občas zachovává až kubrickovskou komičnost a satiru. Vypravěč se nebojí do příběhu vplést expresivní citoslovce, kašlání, pláč a vzlyky, čímž dodává příběhu další rozměr.
 
Hlavní hrdina Mechanického pomeranče je především nespolehlivým vypravěčem – snaží se u publika vyvolat lítost, jeho popis událostí nemusí odpovídat realitě, on sám je vnímá jinak než ostatní (například násilnické scény). I tento aspekt Novotný s velkou mírou autenticity zachovává. Promlouvá k posluchači s naléhavostí, která na tištěných stránkách nemusí být až tolik intenzivní. Především v druhé a třetí části knihy, kdy je hrdina podroben drsné léčbě a následně vypuštěn zpět na svobodu, narátor profiluje Alexe jako oběť zvráceného systému, už ne jenom jako cynického násilníka. Tím vlastně vystihuje dilemata, které načrtl v románu sám Anthony Burgess. Posluchač Alexe nenávidí a zároveň lituje; musí se ptát, kde je hranice mezi dobrem a zlem.
 
Prakticky celý román je vyprávěn v jazyku Nadsat. Pro nepřipravené posluchačské publikum může být proto prvních pár kapitol matoucích. V tištěné verzi je tento problém vyřešen slovníčkem na konci díla. V audioverzi se situace stává poněkud obtížnější, ovšem i tady se dá díky přehledně vedenému vyprávění Davida Novotného v režii Jana Rimona po krátké chvíli naskočit na vlnu příběhu a přirozeně se s netradičním jazykem sžít.
 
Hudební a zvuková složka audioknihy, které se ujal Mario Buzzi, zcela dotváří její atmosféru. Je nezvykle pestrá, emotivní, hravá a každá její část správně podbarvuje konkrétní scénu nebo téma. Objevují se v ní smyčce, opěrní zpěv, ale například i syntezátor. Příběh tak v této podobě dostává nový, svérázný styl.
 
Audioverze Mechanickému pomeranči sluší. Propojuje všechny nutné prvky příběhu, které se již objevily dříve, mísí je a nanovo skládá. Vhodně vybraný narátor a pečlivě koncipovaná hudba ušili této kultovní knize opět trochu jiný kabát.