Zpět

Paměti nepohodlného operativce: Mrázek, Krejčíř, Babiš i Picasso

recenze, Přemysl Krejčík, 26.07.2022
Lovec mafiánů
Karel Tichý – bývalý elitní detektiv, známý především díky kauzám kolem Františka Mrázka a Radovana Krejčíře, a také vedoucí vyšetřování nemalého množství politických kauz. Ostatně právě odhalování propojení vysoké politiky a mafie se stalo Tichého kariéře osudným, byl „odstaven“ a proběhly snahy o jeho diskreditaci. Nejen o tom vypráví ve svých pamětech Lovec mafiánů. Audioknihu načetl pod režisérským vedením Hynka Pekárka Hynek Čermák a v letošním roce ji vydal sám autor.
Vzpomínky bývalého policisty, konkrétně operativce, Karla Tichého začínají v době autorova mladí. Zkraje zachycují jeho počátky u policie a působení v době před rokem 1989, kdy zobrazují například boj s veksláky a dalšími různými drobnými podvodníky, avšak jádro vyprávění se nachází po časové ose až o něco dál: Kniha pokračuje skrz období devadesátých let až do autorova „vynuceného důchodu“ v době relativně nedávné, vše zakončují popisy zmíněných snah o diskreditaci a kriminalizaci Tichého.
 
Autor mimo jiné čtenáře/posluchače zavede k mnoha známým kauzám a poodhalí ze své perspektivy jejich pozadí. Dostane se například k vraždě Štefana Jandy v roce 1993, a tedy k případu Jiřího Kajínka, nebo ke kauze kolem nadace Interpo. Vydatně dojde i na případ „kmotra“ Mrázka a s ním spojeného proslulého spisu známého jako Krakatice. Vedle ústředních témat (tedy kauz Mrázek a Krejčíř) vyšetřil autor trochu místa třeba i pro popis záchrany ukradených obrazů Pabla Picassa, doslechneme se nemálo o různých vrcholných politicích, mnoha vraždách, únosech a také třeba o zapojení Andreje Babiše do některých starších kauz. Tichého kariéra byla podle všeho velmi bohatá a vydala by na několik románů, v této formě ovšem předkládá poměrně komplexní průřez zamotanou, vzájemně propojenou a nepříjemně bohatou historií organizovaného zločinu v Česku.
 
Tichý propojuje různé události, poukazuje na nesrovnalosti a neznámá fakta, vedle toho sděluje (častěji jen naznačuje) své názory a spíše konzervativní pohled na svět. Nelze si též nevšimnout některých osobních nesympatií, které se do vyznění knihy více či méně otiskly (například k novináři Jaroslavu Kmentovi, v nenápadnější míře i k bývalému prezidentu Václav Havlovi a mnohým dalším). Jeho vypravěčský styl je však příjemný – což vyniká v audioknižním zpracování dvojnásob – a tak se dobře poslouchá, přestože obsah je často až děsivý a vzbuzující nedůvěru v náš právní systém prorostlý korupcí a ovládaný různými gangstery.
 
Struktura knihy částečně evokuje sled nahodilých vzpomínek, jejichž řazení a výběr jsou však pečlivě a dobře promyšlené. Dojem nahodilosti ještě umocňuje dikce Hynka Čermáka, čímž interpret příjemně dociluje efektu, jako by vzpomínky na policejní kariéru vyprávěl jen a jedině posluchači, jako by zkrátka vzpomínal a povídal, třeba někde u piva. To ovšem nijak nenarušuje profesionalitu projevu. Čermák vypráví svižným tempem, které nemá šanci ani na minutu začít nudit. Jeho hrubý hlas zní navíc u policejního vyšetřovatele velmi autenticky. Nelze ale přeslechnout, že v příslušných částech dokáže vystihnout i určitou citlivost nebo smutek z některých situací a skutečností, stejně jako pobavení vyzdvihující komické, bizarní nebo zkrátka jen úsměvné detaily. Takové emoce však Čermák vyjadřuje velmi jemně a nerušivě, takže ve výsledku stále převažuje vážnější ladění, což Lovci mafiánů očividně sluší. Čermákovo pojetí však přidává textu, který je psaný místy poněkud dokumentárně odtažitě, na živosti.
 

Samotná volba Hynka Čermáka coby interpreta je výborná nejen pro jeho herecké schopnosti, ale i pro některé z rolí, které má za sebou. Osvědčil se jako drsný policajt v seriálu Rapl, ve dvoudílném filmu Gangster Ka hrál naopak Radovana Krejčíře, což je situace na první pohled poněkud paradoxní: Krejčíř je v Lovci mafiánů velmi důležitým protagonistou, jedním z úhlavních Tichého protivníků. Čermák ovšem do obou „rolí“ (tedy Krejčíře i jeho vyšetřovatele) pasuje výborně a srovnání zmíněného filmu a audiálního zpracování Tichého knihy představuje unikátní příležitost pozorovat hercovo pojetí obou stran barikády jedné bitvy.
 
Snad jediná chybka – v jinak celkově výborně udělané audioknize – je ve střihu, konkrétně v čase 1:23:06-1:23:07, kdy zřetelně zazní první písmeno v postprodukci useknutého slova, které je slyšitelně špatně odstřiženo. Když na něj pak Čermák naváže slovem dalším, na první poslech to zní, jako by se interpret zadrhl. Pro ojedinělost by se nad tím dalo přimhouřit oko s tím, že se jedná o naprostou marginálii. Přesto je třeba říct, že v profesionální nahrávce nemá takový přešlap co dělat.
 
V audioknize použitá hudba evokuje televizní thrillery a detektivky, přičemž se většinou jedná o elektronickou hudbu s temnými podtóny a naléhavým až zlověstným rytmem. Kromě hudby samotné jako předěly figurují i zvuky klapání psacího stroje (někdy samostatně, jindy do vsazené hudby), upomínajícího ke skutečnosti, že policejní práce není jen samá akce, ale znamená také mnoho papírování, což chytře napomáhá výslednému autentickému dojmu z poslechu.