Zpět

Poslouchejte Železnou lady

recenze, , 02.08.2019
Margaret Thatcherová: Dáma se neotáčí
Jako by chtěl Charles Moore co nejvíce dostát odkazu a přezdívce Margaret Thatcherové. Jak jinak si vyložit jeho mimořádně obsáhlý rukopis, který jen svou první částí atakuje devět stovek stran, respektive pětačtyřicet hodin poslechu? Tahle biografie váží jako pořádný kus železa a je nesmlouvavě přesvědčivá.
V prvním svazku Dáma se neotáčí pokrývá Charles Moore jen část života Margaret Thatcherové. Na to nejzajímavější z pohledu politického chodu, a také všech kontroverzí, které kolem postojů premiérky britské vlády panují, se zatím nedostalo. Může tak pětačtyřicetihodinový poslech vyčerpávající historické monografie dostatečně zaujmout a snad i navnadit na poslech druhého, ještě obsáhlejšího svazku?

I milovníkovi historie se dost možná dostane tolik detailů, až se musí ptát, zda Moore zkrátka jen nehodlal splnit jakousi odbornou/občanskou povinnost a nic nezanedbat, zatímco literární identita šla někam do ústraní. Snad si zde můžeme pomoci přirovnáním k biografiím z pera Waltera Isaacsona, které u nás rovněž vyšly audioknižně: málokterý životopisec umí ctít historii a přitom se nevyhýbat emocím a narativu právě tak jako Isaacson. Jinak řečeno: zatímco Isaacson vypráví, Moore popisuje. Ne že by v Dámě se neotáčí nebyl prostor pro obojí, ale tyto literárně nápaditější a nosnější momenty jsou v případě Moorovy biografie v menšině. Přístupy vyprávění o historii mohou být různé – některé jsou více pečlivé, vystavují se ale riziku literární všednosti.

Poslechu audioknihy Dáma se neotáčí pomáhá do značné míry to, jakým způsobem se zhostila čtení textu vybraná interpretka. Renata Honzovičová Volfová není na poli audioknih žádným nováčkem – posluchač si ji nejpravděpodobněji spojí se sadou esoterických zvolání Dona Miguela Ruize, které vydává Tympanum. Pro biografii Margaret Thatcherové má nejen naprosto ideální barvu hlasu korespondující s obrazem britské premiérky, ale také dar dodat toku vět i krapet osobního zápalu. Text sice není autobiografií, nepracuje tedy s ich-formou, ale i tak lze podlehnout dojmu, že Volfová a Thatcherová jedno jsou. Dikce má rozvážnost, serióznost, jako by formulace byly velmi dobře promyšlené. Za hlasem autority se ale nachází stále člověk, žena, sbírající zkušenosti, chvílemi váhající, tázající.

Jestli tedy biografii o Margaret Thatcherové z pera Charlese Moora doporučit, pak rozhodně v audioknižní podobě.