Zpět

Audioknižní Stančík jde až k morku kosti

recenze, , 04.12.2015
Mlýn na mumie
Vydavatelství Tympanum připravilo pro všechny milovníky audioknih zvukovou podobu románu Petra Stančíka Mlýn na mumie, který letos získal cenu Magnesia Litera za prózu. Svým špičkovým provedením a zachováním hodnot literární předlohy se nová audiokniha může směle ucházet o cenu obdobnou.
Mlýn na Mumie je sice první audioknihou natočenou podle Stančíkovy předlohy, rozhlasoví posluchači už ovšem autora patrně dobře znají. Vedle několika jeho dramatizací cizích děl či vlastní povídky mohli v uplynulých letech zaznamenat sedmidílný pohádkový seriál Ctiborova dobrodružství v podzemní říši a především na počátku roku 2010 uvedeného dvanáctidílného Péráka. Obě tato rozsáhlá díla, stejně jako audioknižní Mlýn na mumie, režíroval Dimitrij Dudík, který jim vtiskl nezaměnitelnou atmosféru.

Opravdu se zdá, že duo Stančík–Dudík si více než sedí. Z režisérova provedení je cítit dokonalé porozumění autorovu humoru a nadsázce a ze zvukové adaptace má posluchač stejný, ne-li intenzívnější zážitek, jako při četbě knihy. To se podařilo jak u zmiňovaného rozhlasového Péráka (kéž by ho Radioservis vydal na CD), tak u aktuální audioknižní novinky Mlýn na mumie, kterou Tympanum vydalo u příležitosti Velkého audioknižního čtvrtku.
 

Byť bývá zatím poslední Stančíkův román v knihkupectvích nejčastěji ukryt mezi historickou literaturou, není toto jeho zařazení jednoznačné. Jde o koktejl namíchaný z prvků reality a fikce, detektivních a historických románů, červené knihovny a cestopisů, servírovaný ve staré dobré c. k. rakouské kavárně, či lépe v té nejzaplivanější putyce na periferii.

Podobně jako není Mlýn na mumie knihou na jedno přečtení, neměl by se ani audioknižní posluchač spokojit s jediným poslechem. Sám jsem, jen pro účely této recenze, poslechl celou nahrávku dvakrát. Poprvé jsem se totiž nechal natolik unést bravurním jazykem, vycizelovaným snad až do poslední slabiky, a vtipem a precizností dílčích situací, že jsem nebyl s to bezezbytku vnímat dějovou linku příběhu. Druhý poslech byl ještě intenzívnějším prožitkem – nejen, že jsem konečně dokázal pospojovat jednotlivosti v celek, ale přesvědčil jsem se, že všechny ty drobné Stančíkovy vtípky, jazykové anekdoty i dějové absurdity fungují i napodruhé. Mlýn na mumie je textem, z něhož nelze necitovat. Je literární hláškovou perlou, v audioknize navíc excelentně interpretovanou Ivanem Řezáčem, který dodal Stančíkovu textu tu pravou šťavnatost požitkářství, přirozeně zvládl všechnu nadsázku a humor. Jeho obsazení se ukázalo coby velmi uvážené, stejně jako celková koncepce nahrávky – oddělení jednotlivých kapitol jejich podtituly, přednášenými Zdeňkem Maryškou, a použitými gregoriánskými chorály funguje skvěle.

Audiokniha Mlýn na mumie je díky interpretačním výkonům a režii Dimitrije Dudíka příkladnou zvukovou adaptací – neztratilo se z ní nic, co může pozorný čtenář najít v předloze. V mezích možností se Tympanu povedla i grafická úprava, byť nemůže být tak rozsáhlá jako u knižního vydání.