Zpět

Etuda pro tisíc a jeden hlas

recenze, , 26.08.2019
Muži ve zbrani
Zlo v Ankh-Morporku nikdy nespí – o tom by vám kapitán Elánius, velitel Noční hlídky, mohl vyprávět. Ne každý zlý čin je ovšem hned zločinem. Když vás okrade zloděj, který je členem cechu, dostanete písemné potvrzení. Stejně tak to chodí s vraždami. Pokud se však najde mrtvola, ke které se Cech vrahů nehlásí, je to důvod začít vyšetřovat? Kapitán Elánius se domnívá, že ano. Lord Vetinari, vládce města, je však názoru poněkud opačného. A lordu Vetinarimu se přeci neodporuje, nebo snad…
Návrat do světa obývaného v podstatě samými groteskními postavičkami bude radostným zejména pro ty, kteří již uposlechli zvolání Stráže! Stráže! a nechali se zasvětit do tajů ankh-morporských cechovních společností. Jan Zadražil byl už v úvodním příběhu výtečným průvodcem a do tohoto nového dobrodružství Hlídky se navíc vybavil celým arzenálem neoposlouchaných hlasových projevů.

V Mužích ve zbrani se totiž objevuje několik nepřehlédnutelných postav, které všechny prosazují svou potřebu alespoň na chvíli zazářit v pomyslném světle reflektorů – nebo jako v tomto případě ve vašich zvukovodech. Noční hlídka má hned několik nových členů: strážnici Anguu, která skrývá své vlkodlačí tajemství, trolla Navážku či trpaslíka Potroubla. Do toho se zde mihnou další trpaslíci a trollové a také smečka potulných psů (věděli jste, že i ti mají svůj cech?) Ano, hádáte správně – každý z nich má svůj vlastní hlas.
 

Jednotlivým projevům vydatně pomáhají přízvuky, které Zadražil společně s režisérem Hynkem Pekárkem postavám přisoudili. Trpaslíci tak obecně mluví ostravským nářečím, trollové spíše po cikánsku a paní Bochánková se do Ankh-Morporku přistěhovala z Brna. Drobných změn ale došly také již známé postavy, například Noby zní tak nějak více nóblhóchovatě a Elánius s Karotkou si zase pořídili sebevědomí. Od Stráží je tak znát na Zadražilově hlasovém výkonu výrazný posun vpřed. Navíc oproti Zuzaně Slavíkové, vypravěčce zeměplošských příběhů o čarodějkách, věřím Zadražilovi i to, že jeho Smrť SKUTEČNĚ MLUVÍ KAPITÁLKAMI.

Pratchettovy knihy nemají klasické kapitoly, a tak bylo právě na režii, kde děj rozstřihne na jednotlivé dílky a ty potom opatří znělkami. Audioknihu tak tvoří 42 částí, které oddělují nejen melodie, které již známe z předchozího dílu, ale též zvuky spíše nemelodické, v každém případě vhodně zvolené a v množství, které nelze označit jinak než „tak akorát“.

V audioknize Muži ve zbrani je zkrátka všeho „tak akorát“ – tragikomičnosti příběhu, Pratchettova humoru, překvapení a dějových zvratů a v neposlední řadě výkonu vypravěče. Nebyla jsem fanouškem Hlídky, ale Zadražil mi to pomohl změnit.