Zpět

Rozpad party ze základky

recenze, , 04.01.2023
Na seně
Dospívání a různé party neodmyslitelně patřily k životům velké části z nás i našich nepříliš vzdálených předků. Že se tohle téma objevuje v literatuře již delší dobu a je stále aktuální tedy nikoho příliš nepřekvapí. Po všech Knoflíkových válkách, Rychlých šípech nebo příbězích ze sídlišť, přichází na řadu i zástupci nejmladší autorské generace. V roce 2020 tak svou variací tématu přispěl debutující Vojtěch Rauer, o dva roky později se jeho novela Na seně dočkala audioknižního zpracování v produkci vydavatelství Čti mi!
Vojtěch Rauer se narodil v roce 2000, svou první prózu tedy vydal ve věku dvaceti let, přičemž jeho dílo lze označit za text svým způsobem nostalgický, vzpomínkový. Takové spojení budí nejen pozornost, ale u mnoha potenciálních kritiků a čtenářů i jisté pochybnosti. Byť kniha Na seně „trpí“ několika spíše úsměvnými neduhy (jako je zpochybnitelná váha často opakovaného slova „tenkrát“ nebo trošku přemoudřelý a místy až nevěrohodně morální a moralistický vypravěč či postavy chovající se – vzhledem k jejich věku – tu příliš dospěle, jindy příliš dětinsky), autorovi nelze upřít vypravěčský talent a cit. Fakt, že Rauerova novela vzbudila slušný ohlas, je tedy pochopitelný.

V centru vyprávění stojí klukovská parta, trojice navštěvující vyšší ročník základní školy a scházející se v klubovně vybudované na stromě, odkud později přesídlí za jinou – poněkud sígrovskou – partou právě na seník. Autor se – jak lze očekávat – zaměřuje zejména na chlapecké dospívání, k němuž neodmyslitelně patří nejen první alkohol a cigarety či nějaké to ještě o trochu zakázanější ovoce (v tomto případě marihuana), ale samozřejmě také první sbírání romantických a hlavně (semi)erotických zkušeností. Všechno začíná zdánlivě dobře, avšak příběh neodvratitelně spěje k tragédii, kterou autor několikrát předem naznačí, aby na konci zbyly jen výčitky a vědomí, že časy mladické nerozvážnosti nenávratně uplynuly a svět se do budoucna stává až příliš vážným, stejně jako důsledky vlastního jednání. Rauerova svižná jednohubka o mizejícím dětství zabírá v tištěné podobě necelé dvě stovky stran, v audiálním zpracování pak něco málo pod čtyři hodiny. 
 
Interpretace se ujal Jáchym Šíma (kouzlem nechtěného je, že Šíma se přezdívá i jednomu ze členů party), aktuálně student brněnské JAMU a divadelní herec. Na seně je pro Jáchyma Šímu teprve druhou audioknižní zkušeností, jeho výkon je ovšem téměř profesionální. Interpretovo posazení hlasu věrohodně odpovídá dospělému – avšak stále mladému – vypravěči, nostalgicky vzpomínajícímu na své kumpány a na časy prožité v jejich společnosti. Pro poslech příjemná je i skutečnost, že se Šíma autentickou intonací snaží interpretovat každou z mnoha scén a přiřadit jim svým projevem správnou náladu, což se mu daří, aniž by při tom přehrával. Jeho četba hraje emocemi, ať už jde o úsměšky a nadhled, okázalou ironii, nebo upřímný smutek či projevy vzteku.
 

 
Drobné vady tu ovšem najdeme, ač málo slyšitelné a velká část posluchačstva je možná ani nezaznamená. Řeč je třeba o občasných mírných zaváháních interpreta nebo o tlumeném zašustění stránek v pozadí. Ne každému z posluchačů a posluchaček také možná sedne narátorova osobitá intonace, přestože v menších audio vydavatelstvích najdeme velké množství výrazně horších interpretů. Osobně nemám se Šímovým specifickým projevem problém, vlastně mě naopak baví. Díky interpretovu určitému floutkovství, i zdánlivé nevyzrálosti v projevu, mohou vyznít drobné vady na kráse – prozrazující ještě krůček chybějící k bezchybně udělané audioknize – jako přednost podtrhující zmíněnou autentičnost poslechu. Četba navíc probíhá v příjemně svižném tempu, jemuž ovšem určitě nelze vyčítat uspěchanost. 

Pestrá škála hudebních motivů muzikanta Ondřeje Morcinka, obsahující především klavírní a smyčcové skladby, zní na první poslech jako zvláštní volba, neboť jejich nálada je vzhledem ke zvolenému tématu novely poměrně temná. Avšak s ohledem na skutečnost, že Rauerův příběh není tolik o idylce a bezstarostnosti jako o jejich zániku, dává výběr právě takové hudby smysl, přestože zpočátku může působit nevhodně.