Kdo by však autora neznal, tomu možná neunikla alespoň existence postavy krále Ubu, kterou v roce 1996 ztvárnil Marian Labuda ve filmu Král Ubu pod režijní taktovkou F. A. Brabce. I samotná původní autorova hra byla na českých divadelních prknech hrána opakovaně a jedná se o dílo takřka geniální (alespoň pro milovníky absurdna), takže je vlastně s podivem, že jako audiokniha vyšlo něco z Jarryho díla až nyní. Tím něčím je „vizionářská“ a především satirická novela Nadsamec, poprvé vydaná roku 1902. Próza, která je ironickým kopnutím do vědeckého pokroku, ale především bezmezné víry v něj. Autor zde skrze karikatury vyšší střední třídy téma ukázal s ironií sobě vlastní, neb vědu spojil s všudypřítomnou sexualitou a otázkou titulního „nadsamectví“. Jarryho dílo je – jak se dá u něho očekávat – prodchnuto nádechem bizarnosti a absurdna, byť možná ne tolik, kolik by mohli předpokládat posluchači znalí Jarryho nejslavnějšího díla, tedy dramatu Král Ubu.
 
Audiálního zpracování Nadsamce se chopilo malé vydavatelství MplusV, které má na svém kontě zatím necelou desítku titulů, jež všechny načetl jeho jediný interpret Vladimír Vokál. Vokál je člověk za mikrofonem zkušený, pracoval v několika rádiích, vystupuje jako moderátor a mimo jiné se jedná o úspěšného novináře a publicistu. Na poli audioknih má bohužel ještě co dohánět a je znát, že ne každá zkušenost v práci s hlasem je zárukou pro perfektní audioknižní nahrávku.
 
Byť výsledek není vysloveně špatný a rozhodně bych ho neoznačil za podprůměrný, začněme tedy zápory, neboť nemálo chyb obsahuje, a ty lze jen těžko přeslechnout. První, co zaujme zkušenější ucho, je nedokonalá zvuková stránka. V mikrofonu to sem tam mírně zapraská a interpret je u něj příliš blízko, což místy vytváří nepěkné zvukové pozadí. Například zvuk dechu narážejícího do membrány, a tak podobně. Interpret má také tendence se k mikrofonu čas od času mírně přiblížit a oddálit, což (naštěstí jen na několika málo místech) nečekaně změní hlasitost četby. Dojem spíše amatérské nahrávky podtrhuje i zřetelně slyšitelné otáčení stran textu.
 
Je třeba si taky zvyknout na to, že interpret občasně špatně klade důraz na různé pasáže a mluví se zvláštním přízvukem na koncovkách. Četba je tedy ve výsledku ne zcela dokonalá a profesionální, byť jinak vcelku zdařilá. Interpret naštěstí mluví srozumitelně, poměrně zábavně, rozlišuje postavy a je patrné i určité nadšení a prožívaní textu. Vokálova snaha činí (v jednotlivostech nepříliš povedenou) nahrávku alespoň přinejmenším slušnou, byť plnou neduhů, které je do budoucna určitě třeba odstranit. Plusem je příjemně svižné tempo, s nímž Vokál knihu podává.
   
Zajímavostí je využití krátkých ruchů či úderů a/nebo poměrně jednoduchých (ale o to pestřejších) jinglů coby předělové hudby, která svým naturelem dodává jistý dojem bizarnosti, avšak ne přehnané. To hezky ladí k Jarryho románu a jeho vyznění.
 
Byť audiokniha není perfektní a v některých aspektech má opravdu co dohánět, vedle některých nahrávek jiných ne úplně profesionálních vydavatelství jde o práci docela povedenou a případné zájemce by zmíněné chyby neměly odradit. Jen by měli počítat s rezervami, které vydavatelství a jeho interpret ve vydávání audioknih ještě mají.