Viktorii Hanišovou zbožňují čeští čtenáři a čtenářky již od jejího debutu Anežka, vydaného roku 2015. Následovaly další čtyři prózy (Houbařka, Rekonstrukce, Dlouhá trať a Neděle odpoledne) a kniha rozhovorů o životním prostředí nazvaná Beton a hlína. Jako audiokniha vyšel nejprve autorčin patrně nejznámější román Rekonstrukce, následovaný v roce 2022 bezmála deseti hodinovou nahrávkou její zatím poslední knihy, velmi sugestivního románu Neděle odpoledne.
 
Ten vypráví příběh jedné rodiny složené z chlapce Teodora a jeho rodičů – nábožensky až děsivě aktivní a ve vztahu k synovi nepříjemně ochranitelské (alespoň zpočátku) matky Mariky a poněkud netečného otce Jindřicha, který s Teodorem tráví především soboty, jenže – jak říká Teo hned v první kapitole – „každá sobota jednou skončí“ a otec na nedělní odpoledne pravidelně mizí jemu neznámo kam. Viktorie Hanišová stvořila originální příběh vyprávěný ze třech různých perspektiv, které se vzájemně doplňují a pokaždé staví předchozí vyprávění do jiného světla. První a nejdelší příběh se točí kolem Teodora, jeho dětství, dospívání, a nakonec i dospělosti, sledujeme jeho nečekanou proměnu, proto i většinu audioknihy vypráví jeden interpret.
 
Filip Kaňkovský jako mladý muž, na začátku chlapec, poznamenaný nejen fyzicky („Kainovým znamenám na tváři“), ale zároveň i s trochu jiným mentálním nastavením, dokáže znít naprosto věrohodně, na správných místech dává do slov důraz, jindy jeho vyprávěním prosakuje zcela autentický údiv. Stěžejní je ale postupný nárůst Teovy revolty proti rodičům vrcholící v osamostatnění, bezcitnou dospělost následovanou vystřízlivěním, do níž Teo v Kaňkovského podání graduje bezchybně. V prvních hodinách poslechu jako by se herec rozhodl jednou provždy vyvrátit, že dospělí interpretující dětské vypravěče v sobě vždy ponesou osten tak nějak tolerované nevěrohodnosti. I onen postupný přerod v dospělého vyznívá úplně přirozeně. Kaňkovský je tu zkrátka výborný. Neméně dobře zvládá i promluvy vedlejších postav, jako je třeba kázání náboženského vůdce, samozvaného Mesiáše sekty, jejíž je Teova rodina součástí.
 
V šesté hodině nahrávky přebírá četbu Dita Kaplanová, vyprávění přechází z ichformy do erformy a příběh se vrací o něco dále do historie, než kde vyprávění původně začalo, konkrétně do doby matčina dětství, které se přelévá v dospívání a završuje se – stejně jako v předchozím případě – v dospělosti. Projev Kaplanové není špatný, ale po energickém Kaňkovském zní trošku unyle a za předchozím interpretem maličko zaostává. Celkově je projev Dity Kaplanové poněkud táhlý a svižnější tempo by mu prospělo, jinak ovšem interpretka ke své roli sedí dobře. V děsivých promluvách hlasů v matčině hlavě či v několika vypjatějších situacích zní skvěle, jen škoda, že takových pasáží není v jejích kapitolách mnoho.
 
Co se energičnosti a rychlosti přednesu týká, s Kaňkovským kontrastuje i Jan Vlasák, který interpretuje otce v samotném závěru nahrávky. Půl druhé hodiny, která zbývá do konce, když se dostane ke slovu, se nesou v jeho typicky příjemně umírněném projevu, přestože text rozhodně veselý není. Vlasák, který je u posluchačů obecně oblíbený, nezklame ani tentokrát. Naopak, hercovo melancholické a bolestné pojetí otce tu sedí jako málokde a jeho výkon lze označit za nadstandardní a v samotném závěru až strhující.

Za zmínku stojí i práce s podkresovou a předělovou hudbou Vladivojny La Chii, která výborně podtrhuje atmosféru. Celkově lze říct, že produkce a režisérka tvorbu této audioknihy promýšleli do detailu a – společně s výkony herců (zejména Filipa Kaňkovského) i zvoleným hudebním doprovodem – podařilo se jim připravit opravdu kvalitní poslech.