Zpět

Upláchnout přímo pod nosem

recenze, , 26.02.2019
Někdo blízký
Otáčky nakladatelského soukolí se zrychlují. Sotva Host loni vydal prvotinu Cary Hunter Někdo blízký, už na jaro chystá pokračování a sama autorka mezitím dopsala třetí knihu série. Spěch odpovídá honbě za novými tituly, které by dokázaly zaujmout globální publikum. Angličanka Hunter se navzdory svému jménu nehoní za literární extravagancí, ale sází na prověřenou klasiku – detektivku v britských kulisách. Píše ji s jistotou zralé dámy, která má za sebou vyřešení stovek detektivních zápletek v roli čtenářky či divačky.
Zejména vliv novodobých televizních seriálů se výrazně promítnul do stavby textu. Vyšetřování neplyne, je rozsekáno množstvím zvratů. V podstatě každá kapitola končí nečekaným zjištěním, které dosavadní hypotézu nutí otočit o sto osmdesát stupňů. A tak se ze zmizení malé holčičky ze zahradní slavnosti stává čím dál větší záhada. Vyprávění, ve kterém dominují dialogy, se rozevírá jako nůžky. Krok po kroku postupuje vpřed inspektor Adam Fawley se svým týmem. Zpět v čase se vracíme s těmi, koho vyslýchají a vyšetřují. Další linii představují sociální sítě, které plní roli antického chóru. Štěbetají, komentují, fandí a především nenávidí.

Nakladatelství OneHotBook tedy mělo před sebou slibně rozehranou partii, již přenechalo kmenové režisérce Jitce Škápíkové. Ta pátráním po osmileté Daisy pověřila Honzu Hájka, herce s příjemným hlasem, ovšem poněkud strojovým přednesem. Snad to byl záměr naznačující trauma, které si hlavní postava nese a které by mohlo mít dopad na vykonávání detektivní práce. Jenže i poněkud utlumený Adam Fawley kleje, vzteká se a pociťuje nervozitu. Text je prošpikován dialogy, jež se při nedostatečné charakterizaci promluv jednotlivých aktérů stávají pro posluchače hůře přehlednými. Neodolala jsem a zaposlouchala se do anglické audioknihy. Lee Ingleby zvolil pro Adama příhodnější projev zvídavého, byť skeptického policisty.
 

Naštěstí nastupuje Magdaléna Borová, která čte s přednesem podstatně živějším. Flashbacky, které odvypráví, staví výpovědi svědků do odlišného světla, často jsou jejich hlavními aktéry děti a jejich vidění událostí. Efekt je podobný přechodu od černobílého k barevnému filmu. Repliky Daisyny matky mávnutím kouzelného proutku vyznívají sebestředně a nesnesitelně puntičkářsky, jak jim text předepisuje. Otec se projevuje jako opelichaný seladon, bratr Leo se v řeči zadrhává a Daisy slyšíme promlouvat hlasem cílevědomé dívenky, která má život před sebou a chce nad ním mít kontrolu. Na Borovou však připadly také pasáže zachycující internetové diskuse, včetně prapodivných přezdívek lidí do nich se zapojujících. Na papíře jistě plní funkci neotřelé ilustrace průběhu vyšetřování, při předčítání nemají daleko k jazykolamům. Neodpustím si drobnou výtku k sykavkám Borové, které bylo v moci postprodukce v ostrosti stáhnout.

Poněkud příkré hodnocení audionahrávky vychází z vysokého očekávání, které na základě předchozí posluchačské spokojenosti vůči titulům nakladatelství OneHotBook mám. Objektivně vzato je nahrávka slušným standardem a poslech odsýpá. Jakmile totiž přistoupíte na autorčinu hru, pochopíte, že tentokrát za vás inspektor případ nevyřeší. Musíte být ve střehu, nikoho předčasně nevyloučit z okruhu podezřelých a vyhodnocovat každou stopu. Za zmizením či vraždou dítěte stojí většinou někdo blízký. Přece si ho nenecháte upláchnout přímo pod nosem!