Zpět

Je život na houby?

recenze, , 14.08.2019
Než natáhnu brka
Máte za sebou několik maratonů severských kriminálních příběhů a rádi byste si ve své denní dávce poslechu dopřáli určitou změnu nebo odbočku? Přitom se ale nechcete příliš vzdalovat od oblíbeného dějového zasazení? Máme pro vás jeden audioknižní tip od Knihy Zlín. Novinku Antti Tuomainena Než natáhnu brka.
Jaakko Kaunismaa by byl za normálních okolností spokojený podnikatel, jehož firma se dlouhodobě stará o zásobování japonského trhu unikátními finskými houbami. Jenže teď sedí u lékaře, který mu sděluje, že byl otráven. Intoxikace je natolik závažná, že už není naděje na účinnou léčbu, jeho stav je ale zatím stabilizovaný. Do toho Jaakko zjistil, že mu žena zahýbá s mladým zaměstnancem jeho firmy, a že na druhém konci městečka si právě tři svérázní hromotluci otevřeli konkurenční obchod. Tomu už se nedá říci ani „den blbec“.

Novinka Antti Tuomainena je více než románem velmi dlouhou, dobře vystavěnou komorní povídkou s pomalejším tempem. Jako by sám autor chtěl vytvořit protipól prototypu severské krimi jejím parodováním. Celý děj se odehrává v parném létě, všichni pojídají velké porce zmrzliny, a policisté jsou chytří sympaťáci, kteří se ale v zásadě hlavnímu hrdinovi při záchraně firmy a pátrání po vlastním vrahovi do ničeho nepletou. Častěji než thrillerem či detektivkou je Než natáhnu brka chytrým filozofováním o konci života, se špetkou černého humoru v závěru.
 

Pozoruhodné je zvukové zpracování audioknihy. Zatímco zvolený způsob narace – vnitřní ich-formu slyšíme zcela normálně, přímé řeči postav jsou doplněny ozvěnou, která se mění v závislosti na prostředí. Někdy je téměř neznatelná, jindy výraznější, hrdinovy vzpomínky dokonce disponují echem enormním. Ne všem posluchačům nejspíš bude toto řešení po chuti, lze si na ně ale přivyknout poměrně rychle. Sám za sebe jsem tento režijní nápad chápal jako vyjádření neustálé přítomnosti otravy, při níž okolní hlasy mohou být slyšet mírně zkresleně. Zvolený přístup pomáhá interpretovi Martinovi Hruškovi, aby zpočátku vsadil zejména na vyprávění zadumaným tónem, zdánlivě bez důraznějšího odlišení postav. Během více než osmihodinové nahrávky pak postupně všechny charaktery velmi dobře rozehraje a vygraduje.

Zvuková, či přesněji hudební stránka audioknihy je chvályhodným příkladem vyřízení autorských práv k použitým skladbám. Zmínka hitu Boba Marleyho Is This Love sice plní v příběhu jen kosmetickou až marginální funkci, úryvky z něj jsou však v audioknize použity jako primární hudební podkres. Skvěle jsou díky zvukovým efektům zvládnuty změny prostředí – vždy slyšíme zvuk auta nebo kroky.

Než natáhnu brka zaujme spíše příznivce sice dobře vystavěných, leč nekomplikovaných povídek s trochou životní moudrosti. Zvukové zpracování ale tuto žánrovou směsku vytáhne ještě o pár bodíků nahoru a činí ji zábavnější.