O víle Spinkalce je, jak už název napovídá, pohádka o víle, která malým dětem pomáhá tvořit jejich první sny. Sledujeme zde krátký příběh malého chlapce, který se s touto bytostí po usnutí setká a poprvé tak vstupuje do fascinujícího světa snění.

Byť není načítání audioknih autory jejich knižních předloh vysloveně raritou, nelze jej označit ani za běžný standard. Filip Bartek zde navíc, obdobně jako mnozí další spisovatelé za mikrofonem, debutuje rovněž coby audioknižní interpret. Ještě o něco neobvyklejší je ale skutečnost, že Čti mi! vydalo dílo v podstatě neznámého tvůrce, který svou prvotinu O víle Spinkalce navíc publikoval samonákladem. V audioknižním světě nezkušený interpret, nepříliš zkušený autor a navíc text, za kterým nestojí žádné nakladatelství, nezní na první dobrou jako vhodná kombinace, což může vzbuzovat vcelku očekávatelné pochybnosti o kvalitě výsledku. Navzdory tomu nedopadla audiokniha špatně, byť se nepodařilo zabránit několika citelným neduhům.

Filip Bartek sice postrádá zkušenosti s interpretací audioknih, přesto mu práce s hlasem není cizí, neboť je povoláním moderátor v rádiu, což se nejspíš odráží i na výsledné nahrávce. Stejně tak se na ní ale podepisuje i skutečnost, že moderování a načítání audioknih jsou jiné – sice příbuzné, ale přesto v mnohém odlišné – disciplíny a zkušenosti z jednoho oboru ještě nemusí být zárukou perfektní práce v tom druhém. Hned zkraje tak může posluchače zarazit, že interpret (a je to slyšet hned v první větě) občas dělá nesmyslné pauzy, sem tam je těžce přeslechnutelné drobné zadrhnutí. Těžko říct, zda měla nahrávka nějakého režiséra a zda narátora při nahrávání někdo vedl, další kritické uši během vzniku by však určitě dokázaly chyby pohlídat a odstranit.

Bartek neinterpretuje svou pohádku vysloveně špatně. Má příjemný hlas, občas ale trochu přehrává dialogy – nejvíce v epizodní postavě matky – což platí i pro intonaci, pakliže se vypravěč nebo některá z postav na něco táže. Upřít mu ovšem nelze, že postavy lze obecně vcelku dobře rozlišit, a také je v jeho projevu slyšet silné nadšení, což může fungovat velmi dobře. Leč někdy (naštěstí opravdu jen někdy) je toho nadšení v Bartekově podání až příliš, což v tomto případě ale platí spíše pro dospělého posluchače, jemuž audiokniha ale primárně není určena.
 
Celkově je znát, že interpret není v načítání knih profesionál, byť se snaží a vysloveně amatérské nahrávky v mnohém předčí, což lze od člověka, pracujícího s hlasem ve svém povolání, očekávat. Avšak bude-li se i v budoucnu věnovat nahrávání knih, chce to ještě trochu cviku. Pravda, nejmenší posluchači konkrétní chyby nemusí umět pojmenovat, přinejmenším některé z nich je v poslechu i tak rušit mohou. Přesto, že výše zmiňuji převážně chyby, audiokniha O víle Spinkalce není špatná a rodiče, hledající k usnutí nejmenších posluchačů krátké vyprávění, by ji určitě měli vyzkoušet.

Jednoznačným plusem jsou různé podbarvující jingly, které občas tlumeně zazní pod interpretovým vyprávěním a příjemně ho doplňují. Nahrávku uzavírá na kytaru hraná a autorem nazpívaná písnička, jejíž instrumentální ukázka audioknihu také otevírá. Nejsem si jistý, zda není pro usínání až příliš energická, věřím však, že přinejmenším během dne si ji nejeden malý posluchač s radostí užije. Ostatně, autor je zároveň i hudebník, cit pro rytmus a schopnost napsat a nahrát píseň tedy u něj není až tak překvapivá.