Román pojednávající o chudém chlapci, který se nedobrovolně zapletl se zlodějskou bandou, je zároveň románem o malosti a chudobě jak materiální, tak duchovní, a tak je určitě aktuální i v těchto dnech. S postupným romantizováním příběhu, zřejmě ne tolik, jako v době vzniku tedy ve 30. letech 19. století, ale přeci jen, má nám co říct i dnes. Ostatně, chudoba nevymizela ani ve století 21. Nůžky mezi bohatými a chudými se v mnohých částech světa stále více rozevírají.

V českém rozhlasovém prostředí existují různá nastudování i z dřívějších let. Připomeňme dvoudílnou dramatizaci s muzikálovými prvky z let sedmdesátých; ta však utrpěla notnou, místy až necitelnou zkratkou děje. Lze říct, že patnáctidílná četby v režii Jaroslava Kodeše, která vznikla roku 2012 a díky Radioservisu se dostala na mp3 CD o rok později, je asi nejkomplexnějším zpracováním tohoto románu.

Hlavní úlohu zde nemá Oliver Twist, ale vypravěč (Otakar brousek ml.), který je zároveň hybatelem děje, hercem epizodních rolí, ale i vtipným glosátorem. Narážky, svázané s atmosférou románu jsou vskutku lišácky milé, např. „Musíme být šetrní, proto umírající žebračku zahraju, když dovolíte, sám.“ V takové poznámce je skryto leccos. Musím šetřit, neb si to atmosféra knihy žádá, musíme být šetrní, neb není na realizaci peněz nazbyt. Z výše řečeného jistě vyplývá, že vypravěč je zábavný, drží četbu pohromadě a jak se na Brita sluší, je jeho projev často vznešený, avšak v mezích, tedy naštěstí zde nedochází k žádné karikaturnosti.
 
Oliver Twist Matěje Nechvátala je prostý, naivní, dobrosrdečný, ryzí čistota a nezkaženost. Z projevu je patrná i určitá slabost, nedůvěra v sebe sama, která se s přibývajícím odvyprávěním románu vytrácí. Podobně lze charakterizovat i slečnu Rozu v podání Kláry Sedláčkové-Oltové. Z ní ta dobrosrdečnost a ochranářství vyloženě čiší. Za zmínku určitě stojí i vůdce bandy, Žid Fagin (Jaroslav Achab Haidler). Ten si v roli náramně libuje a to natolik, že si jeho úlisného a prohnaného Fagina za chvilku oblíbíme, byť jde o negativní postavu. Ani Igor Bareš nezůstává postavě Billa Sikese, gaunera první třídy, nic dlužen. Jeho Bill je prohnaný, všeho nedobrého schopný, horlivý, ale rovněž prchlivý hrdlořez. Slyšet spory Fagina a Billa je skutečným hereckým koncertem dvou výrazných hlasů.

Režisér Kodeš příjemně překvapil. Je totiž brán a znám hlavně jako tvůrce rozhlasových her a pohádek pro mládež. Nicméně na sedmihodinové ploše předvedl, že si poradí i s tak náročným úkolem, jakým dramatizovaná četba bezesporu je. Naplno nechává rozehrát dialogy, které často podkresluje hodícími se zvukovými efekty. I vypravěč si přijde na své, navíc jeho role je umocněna tu příjemně plynoucími hudebními motivy, tu - v dramatištějších popisech - dramatickou hudbou filmového rázu. Celkově lze říct, že se nahrávka opravdu dobře poslouchá a ani délka sedm hodin vás nemusí děsit. Děj plyne jako voda.