Zatímco policie se přiklání k druhé možnosti a oficiální místa se snaží rodící se aféru ututlat, Bannerman je přesvědčený, že si někdo jejich smrt objednal. Začne proto pátrat po možném motivu a po osobách, kterým mohl zločin prospět. Vodítkem mu je kresba muže bez tváře, kterou zhotovila nepřímá svědkyně schůzky, autistická dcera mrtvého novináře Tania, která ale nemůže své svědectví podat jinak, než právě pomocí tužky a papíru.
 
Peter May oprášil jeden ze svých raných románů a po téměř čtyřech desítkách let jej s drobnými úpravami opět vrátil na pulty knihkupectví. U nás vychází Muž bez tváře letos poprvé, zato rovnou i jako audiokniha. Podle vlastních slov získal May v posledních desetiletích větší zkušenosti nejen s psaním románů, ale i jako scenárista. Zásahy v novém vydání originálu se tak dle něj dotkly především dialogů, které si zasloužily přepracování, samotný příběh ale od svého prvního publikování změnit nechtěl. Český čtenář nemá možnost srovnání, takže zanechme teorie a přejděme rovnou k tomu, jak se příběhu, odehrávajícímu se koncem sedmdesátých let v Bruselu, daří obstát mezi dnešní tvorbou.
 
Už na první pohled je zřejmé, že jde o dílo staršího data vzniku. Pomalejší výstavba, v niž se zápletka rozvíjí spíše postupně (k samotnému zločinu dojde až zhruba ve čtvrtině příběhu), absence šokujícího násilí bez vykreslení detailů i (v porovnání s autorovými novějšími knihami) méně romantické zápletky. Namísto akčního thrilleru s šokujícími utajovanými záležitostmi velkého významu je Muž bez tváře spíše retro noirovým výletem do doby, ve které ještě na stolech klapaly psací stroje, mlékaři nechávali své produkty v lahvích na zápraží a prakticky všude se mohlo bez omezení kouřit. Také člověk mohl nebýt pár dní k zastižení, protože neexistovaly mobilní telefony. Tisk měl rovněž mnohem větší důležitost a celospolečenský vliv, než dnes. A třebaže vysloveně akčních scén tu, stejně jako dnes moderních krátkých kapitol navozujících dojem klipového střídání scén jako na filmovém plátně, moc nenajdete, působí příběh navzdory všemu filmovým dojmem. Ne jako dnešní akční krvák, ale jako klasické temné, psychologické drama, které pro své rozvinutí potřebuje trochu více času, než běžná mainstreamová produkce.
 
Audioknižní zpracování si nenechalo ujít vydavatelství OneHotBook, které doposud vydalo všechny autorovy tuzemské audioknihy. V režii Michala Bureše se hlasem Muže bez tváře stal herec Vasil Fridrich. Ten příběh rozplétá v poklidnějším tempu, ztišeným, zadumaným hlasem, který koresponduje s faktem, že značná část příběhu je rozvíjena pomocí nahlížení do hlav hlavních postav. Bannermanovy úvahy jdou ruku v ruce s Fridrichovým klidným vypravěčstvím. To ale přechází i do důraznějšího módu (hlasitostně při poslechu možná místy příliš kontrastního), kdy hrdina jedná s okolím, které mu klade do cesty za pravdou nemálo překážek. Novinářovy konfrontace s politiky, jeho nadřízenými i podezřelými jsou pojaty herecky výrazněji, beze stopy poklidu a přemítání z předchozích pasáží. Hudební doprovod audioknihy je vyrovnaný, s převahou melodií které na první poslech nijak výrazně neupoutají, ale velmi citlivě nechávají doznít obsah předešlé kapitoly.