Zpět

Vyprávěj pohádku o bitvách

recenze, , 21.03.2018
Píseň krve
Píseň krve je dalším příspěvkem nakladatelství OneHotBook k rozšiřující se nabídce fantasy titulů. Konečně si tedy mezi audioknihami může vybrat i generace, kterou do světa knih uvedla série Harry Potter. Tito čtenáři v knihkupectví pečlivě zkoumají, zda je sága dostatečně dlouhá a s knihou pod pět set stran se smiřují jen neradi. První díl trilogie Stín krkavce rozložil její autor Anthony Ryan do 624 stran, není tedy divu, že na poslech její audioverze budeme potřebovat přes dvacet šest hodin.
Píseň krve sleduje cestu chlapce, který musí přestát mnoho zkoušek, aby dospěl v muže. Tentokrát zní jméno hrdiny vznešeně – místo Jindry Hrnčíře před námi stojí Vélin Al Sorna. Jsme svědkem jeho vstupu do kláštera Šestého řádu, tvrdého výcviku mladých noviců a jejich přeměnu v nepřemožitelné bojovníky. Kulisy, které spisovatel buduje, nedrží pohromadě síly magie. Alternativní středověký svět je pečlivě vystavěn a nezapře, že ho stvořila imaginace autora, který je dopodrobna obeznámen s evropskými dějinami.  

Hlas Ivana Luptáka, hlavního vypravěče Vélinova příběhu, tvaruje větu po větě postavu řádového bratra, jehož hlavním rysem je silná vůle a sebekontrola. Při poslechu proto v paměti mnohým vytane Körnerovo Údolí včel geniálně zfilmované Františkem Vláčilem. Nelze nevzpomenout na oddaného rytíře Armina v podání Jana Kačera. Jenže Lupták pod režijním vedením Hynka Pekárka zároveň dokáže hrdinu napěchovat potlačovanými emocemi a zažehnout v něm vnitřní plamen, který ho přibližuje další postavě z Údolí včel, Ondřejovi, zemanskému synovi v podání Petra Čepka.

Ostatně titul Údolí včel je dostupný v audioknižním zpracování také a přednesu se ujal zmiňovaný Jan Kačer. Pomalý rozvážný tón, který z jeho četby zaznívá, nalezneme i v Písni krve. Kniha má totiž dva vypravěče. Kromě Vélina nám svou verzi předkládá také kronikář Vernier, jehož partu se Pavel Soukup zhostil s přesností zkušeného narátora. Osobně bych však vyzdvihla nevtíravou živost a naléhavost, kterou zvolil Ivan Lupták a která podněcuje posluchačovu zvědavost. Vernierovy zápisky nastavují jinak chronologické příběhové linii zrcadlo a předznamenávají, kam nakonec Vélina nohy zanesou. Soukup však někdy tempo zbrzdí příliš a zbytečně kronikáři Vernierovi podsouvá stařeckou pomalost. 
 

Přestože Ryanův svět je do detailů promyšlen, vyprávění se nerozbíhá a zůstává věrno titulní postavě. Vélin se setkává s pestrou paletou lidí, od zlodějů a prostitutek ze společenského dna po královskou rodinu. V přímé řeči, která obsahuje i řadu ženských partů, Lupták obstojí na výbornou. A tak se s ním bez zaváhání vydáme pátrat po tajemství šesti řádů i bojovat za hranice Království, kam ho posílá král. 

Hudební předěly jsou zvoleny nevtíravě, přestože nejednoho režiséra by historizující reálie mohly uvést v pokušení zahltit nahrávku středověkou hudbou. Kapitoly jsou prakticky děleny do kratších celků, které nepřesahují půlhodinovou stopáž. Posluchač se tak dobře orientuje a nic mu nebrání prožít si vyprávění, jaká slýchávali poutníci rozesazeni kolem skomírajícího ohně. Stejně jako děti ze zapovězeného města, které Vélin navštíví, se můžeme po západu slunce dožadovat dalších a dalších příběhů. Nejsme však odkázáni na vrtochy vypravěče, stačí nám jen obelhat vlastní vůli a pustit se do poslechu další kapitoly.

Vtipnou tečkou v závěru knihy je zmínka o knihtisku, novém vynálezu, který dokáže lidská slova snadno poslat dál. Zvuková kniha je také novinkou, díky které si můžeme užívat příběh, ačkoli sedíme sami ve zšeřelém autě, svíráme volant a upínáme zrak k temnému horizontu. Kdo ví, jaké hádanky tam na nás čekají.