Zpět

Legendární trubci znovu ožívají

recenze, Přemysl Krejčík, 09.08.2022
Plástev jedu
Josef Pecinovský patří už desítky let mezi klasiky tuzemské science-fiction. Na kontě má na tři desítky knih literární fantastiky, v devadesátých letech také napsal řadu westernů. Pyšnit se může žánrovými literárními cenami i respektem fandomu napříč generacemi. Posluchačům audioknih byla však doposud k dispozici jen povídka Házím ti laso, kamaráde. Až letos vyšel poprvé v audio verzi i jeden z jeho románů. A to rovnou ikonická dystopie Plástev jedu. Tu vydal Walker&Volf v interpretaci Luboše Ondráčka a v režii Radka Volfa.
Příběh v lecčems nadčasového románu Plástev jedu začíná u povídky Její Veličenstvo, kterou Josef Pecinovský napsal již v roce 1987 a později zařadil do sbírky Abbey Road (1991). Ještě před tím ji ale použil jako první část svého románového debutu Plástev jedu (1990). Jde tedy o tentýž text, ve sbírce výborně fungující coby samostatný příběh, v románu jako zcela organicky začleněný part delšího vyprávění.

Propojenost obou zmíněných knih je zajímavá i tím, že Plástev jedu a Abbey Road (v níž je každá z povídek inspirovaná názvem jedné z písní stejnojmenného alba legendárních The Beatles) společně v Pecinovského rozsáhlé bibliografii tvoří dvojici stěžejních děl. Snad i proto se autor do světa Plástve později vrátil, když v letech 2014 a 2015 vydal další čtyři navazující romány (Děti plástve 1, Děti plástve 2, Plástev v ohrožení a Válka pláství).

Dnes již klasická těsně porevoluční dystopie Plástev jedu je brilantním, alegoricky antikomunistickým, a především obecně antitotalitním románem, řadícím se mezi to nejlepší a nejzajímavější co u nás bylo v daném žánru napsáno (což platí zejména pro Její Veličenstvo, ale částečně i pro Plástev jedu jako celek), přestože osmdesátá léta byla na tuzemské scéně na originální a silné dystopie poměrně bohatá.

Román vypráví o lidské společnosti rozdělené na dvě „kasty“ (odlišující se pro svůj styl života i fyzicky), žijící ve světě nápadně připomínajícím včelí úly. Minoritu představuje cca milion jedinců čítající vrstvu vyvolených žijících na povrchu, dole v plástvích pak pracují miliardy intelektuálně zakrnělých trubců a dělnic, které prominenti zneužívají k těžké práci, vůbec je nepovažují za lidi a chovají se k nim jako k předmětům, přičemž si ani neuvědomují, jaké jim způsobují utrpení. Jakousi šedou zónu mezi oběma částmi společnosti pak představuje „kasta“ krutých dozorců.

První část Plástve jedu, zabírající v audiálním zpracování něco málo přes pětinu z desetihodinové četby, zachycuje příběh trubce jménem (respektive s identifikačním znakem) 536 367 RD 72 Mayo, který se náhodou dostane mezi vyvolené, a zde mu jistý lékař de facto omylem implantuje vzpomínky jednoho z prominentních obyvatel, načež se Mayo stává klasickým antiutopickým literárním hrdinou bojujícím proti nespravedlivému totalitnímu zřízení. Zbytek románu sází na vcelku nečekaný vývoj a pojednává o Monu Lesterovi, jednom z vyvolených, přičemž autor odhaluje další detaily z promyšleného a pestrého světa, jehož prostřednictvím skrz hyperbolizaci demaskuje komunistický třídní systém v celé jeho nahotě a pokládá řadu morálních a až filozofických otázek, které lze vztáhnout nejen k dobám minulým, ale i pozdějším.
 

Luboš Ondráček audioknihu čte velice pozvolna a s nepřeslechnutelným náznakem zdánlivé znuděnosti v hlase, což navozuje atmosféru v románu zobrazené monotónní a ubíjející každodennosti. Zároveň tím dostává na autenticitě chladný a tvrdými pravidly svázaný totalitní svět, který nezná slitování. Tvůrčí tým vyzdvihnutím trýznivého klimatu vsadil na posluchačsky možná o něco méně atraktivní pojetí, tuto volbu lze však s ohledem na estetiku díla pochopit a ocenit.

Náladě románu odpovídá i zvolená hudba. Walker&Volf vsadili – jak je pro vydavatelství typické – na hudbu epickou, tentokrát ovšem se skličujícím a temnějším podtónem, což výborně odpovídá atmosféře díla, jenž je příběhem nejen dystopickým, ale místy i takřka akčním.