Je patrné, že nejnovější verze v sobě kombinuje původní filmový scénář a jeho následné knižní přepracování. Samotný příběh je hodně vizuální, což obvykle bývá pro audiální ztvárnění na překážku. Toho si ale naštěstí byli tvůrci z Audiotéky velmi dobře vědomi a provedli patřičné úpravy, aby vizuálnost příběhu nebránila audiálnímu porozumění (zde je třeba ocenit práci dramaturgyně Terezy Novákové). Tomu napomáhá především postava vypravěče. Využití vypravěče v audiohře bývá často považováno jako pomocná berlička, kterou tvůrci používají ve chvíli, kdy si úplně neví rady. To ale v tomto případě neplatí. Zde nejde o odosobněného vypravěče, který nám pouze zprostředkovává neviděné. Tady je naopak vypravěč jednou z postav (i když nejednající), která komentuje a glosuje děj v přímém přenosu. Ve spojení s dramatickou hudbou, autentickými zvuky a popisovanou akcí přispívá k celkovému napětí (zejména v „souboji“ mezi čerty a dětmi). V důsledku toho je Předvečer sv. Mikuláše skvělým dokladem toho, jak lze v audiálním dramatickém díle pracovat s publicistickými principy, a to do takové míry, že o něm lze mluvit jako o reportážní audiohře. Lví podíl na tom má především Saša Rašilov, který vypravěče ztvárnil.

Rašilov jde po celou dobu s příběhem a jeho interpretace se proměňuje v závislosti na vývoji děje. Žádný suchý komentář viděného tedy nečekejte. Herec skvěle dokázal využít všechny polohy, které mu scénář nabídl. Tu je jízlivý, tu postavy popichuje k dalšímu jednání, tu zprostředkovává jejich myšlenky nebo jim „radí“, co mají udělat. Jindy je zase jeho projev naopak věcnější, když s lehkým odstupem posunuje děj dále. Právě v této roli byla „uryta“ největší herecká příležitost, což režisér Petr Gojda velice dobře odhalil a důsledným vedením tuto postavu společně se Sašou Rašilovem pozvedl na vyšší úroveň. Nelze však ale zapomenout ani na představitele dospívajících dětí (Daniel Vano jako Petr, Alex Mojžíš jako Vojta a Lukáš Vejšický jako Tomáš), kteří zdatně sekundují zkušenějším kolegům a v budoucnu o nich zřejmě ještě uslyšíme. 
 
Důležitou roli v této audiohře má sound design. Propracovaný zvukový plán je dílem, jak je u Audiotéky zvykem, Bojana Bojiče. Tento tvůrce opět ukázal, že je v práci se zvukem opravdový mistr. Nahrávka vznikala jednak ve studiu, ale velká část byla natočena přímo v plenéru v Královské oboře Stromovka. Tento princip práce znatelně prostupuje celým dílem a přispívá k autenticitě sdělení. Herci jsou snímáni v pohybu, pracuje se s prostorovostí a s dalšími zvuky, které dokreslují atmosféru. Posluchač tak má vskutku pocit, že se spolu s Petrem ocitl ve večerní vřavě mezi čerty. V této souvislosti je vhodné dodržet doporučení ohledně věku posluchače 12+, audiohra je totiž natolik sugestivní, že by se mladší děti během poslechu opravdu mohly bát. Zároveň je však třeba dodat, že dílo není určeno jen starším dětem, i dospělí posluchači si v něm leccos najdou. 

Audiotéka v případě Předvečera sv. Mikuláše neponechala nic náhodě. Důsledná režie Petra Gojdy, pozorná dramaturgie Terezy Novákové, promyšlený zvukový plán Bojana Bojiče, autorská hudba Martina Kyšperského, který mimochodem složil i velice povedenou závěrečnou píseň, a skvělé herecké výkony dávají dohromady titul, který by určitě neměl uniknout vaší pozornosti, a to nejen na Mikuláše.