Zpět

Přehlídka „strašidel“ v Gaimanově Knize hřbitova

recenze, Iveta Novotná, 02.11.2021
Kniha hřbitova
Britský spisovatel a scenárista Neil Gaiman patří v současnosti mezi nejvyhledávanější autory žánru fantasy a science fiction. Pro jeho knihy je typický originální děj s celou řadou zajímavých a propracovaných postav, specifický černý humor a obrovská lehkost psaní, s jakou čtenářům předkládá i sebenepravděpodobnější příběh jako by se skutečně stal. Neil Gaiman oplývá vynikající schopností převrátit zavedený žánr naruby a najít v něm pokaždé něco nového. Není proto divu, že nejedna autorova kniha byla, často jím samotným, převedena do filmové či televizní podoby (minisérie Dobrá znamení, seriál Američtí bohové, nebo filmy Hvězdný prach či Koralína a svět za tajemnými dveřmi).
Neil Gaiman je jako spisovatel velmi oblíbený i u českých čtenářů a mnoho jeho knih se dočkalo také své zvukové podoby. Například nakladatelství OneHotBook vydalo Dobrá znamení (2020) a Severskou mytologii (2018) a v nakladatelství Albatros v roce 2019 vyšla pohádka Spáčka a vřeteno. Systematičtěji se od roku 2019 věnuje Gaimanově tvorbě vydavatelství Tympanum, v jehož portfoliu je aktuálně již šest autorových příběhů.
 
Poslední vydaná Kniha hřbitova vypráví příběh malého chlapce Nika, který se po násilné smrti svých rodičů ocitne sám na hřbitově a jeho výchovy se ujmou duchové a další nadpřirozené bytosti. Jejich výchova se samozřejmě na Nikovi podepíše a on se naučí být neviditelným či vstupovat lidem do snů. Kniha uhranula nejen dětské čtenáře, ale získala i jedno z nejprestižnějších britských literárních ocenění pro autory knih pro děti – Carnegie Medal a dokonce byla magazínem Time zařazena mezi stovku nejlepších knih z žánru young adult.
 
Režie Knihy hřbitova se ujala Alexandra Bauerová, která je podepsaná i pod audioknižními verzemi Gaimanových románů Nikdykde, Anansiho chlapci a Hvězdný prach. Tvorba pro děti, žánr fantasy a do jisté míry strašidelné příběhy režisérce velice svědčí. Její režie jsou citlivé k tématu a posluchačům a ctí záměr autorů. Interpretace Knihy hřbitova se ujal Ondřej Brousek, jehož projev velice dobře balancuje mezi dětskou naivitou (Nik), dobrotou (nadpřirozené bytosti na hřbitově) a surovostí (muži jménem Jack). Pro každou z postav si narátor našel vhodnou polohu, kterou už v hlase vyjadřuje daný charakter. V případě Nika je navíc v hercově interpretaci patrná jistá proměna z malého chlapce v dospělého muže a jak hlavní postava dospívá mění se i Brouskův hlas. Často se v audioknihách můžeme setkat s neúspěšnými „pokusy“ o interpretaci dětí (či lidí s přízvukem), Brouskův projev je však nejen v tomto ohledu zcela přirozený, což je herci ke cti.
 

Ondřej Brousek je ale také autorem hudby. Její funkce je sice omezena na pouhý předěl mezi kapitolami či jednotlivými tematickými úseky, avšak i přesto v posluchačích díky chytlavému aranžmá zanechá stopu. Je hravá a znělá a svým nábojem odpovídá lehce morbidnímu tématu knihy. Skladba použitých nástrojů a styl Brouskovy hudby odkazuje na tvorbu britského skladatele Davida Arnolda, který je podepsán například pod televizním seriálem Sherlock nebo již zmíněnou minisérií Dobrá znamení. Fanoušci Neila Gaimana si tak mohou „vychutnat“ tento drobný odkaz a zasadit Knihu hřbitova od Tympana do širšího kontextu Gaimanovy tvorby.