Ladislav Fuks, autor známého Spalovače mrtvol, napsal Příběh kriminálního rady v roce 1971. Ačkoliv se podle názvu může zdát, že jde o detektivku, takové zaškatulkování si příběh nezaslouží. Ve skutečnosti jde o propracovaný psychologický příběh s kriminálním pozadím a mrazivou atmosférou. Napínavý dramatický příběh, který se odehrává v nejmenovaném hlavním městě, je rozhodně víc, než jen obyčejná detektivka. Základem příběhu mělo být pátrání po unikajícím vrahovi dvou dětí, ale postupem času se stále více stává sondou do nevyrovnaného a velmi vypjatého vztahu dvou hlavních hrdinů, otce a syna. Nesmlouvavost, despocie, bezcitnost, tak by mohl popsat otcovy vlastnosti rebelující Viki. Povaha kriminálního rady je však mnohem komplikovanější, formovaná způsobem jeho života, který poznamenalo neustálé hledání spravedlnosti a trestání zla. Za chladnou maskou se mimo jiné skrývá také smysl pro pořádek a zasloužený trest. I Heumann má však co skrývat. Ani jemu se nepodařilo se vyhnout zločinu a musí se s tím vyrovnat.

Fuks postavy barvitě prokresluje a dává jim i rozměry, které nejsou na první pohled patrné a vyplývají teprve postupně z děje. Ve svém psychologickém dramatu načrtl skici deformovaných mezilidských vztahů, nevyhýbá se ani otázkám o vině a trestu. Se čtenářem sehrává napínavou hru, když se jej snaží zmást a svést na nepravou stopu. Ve skutečnosti však jádrem příběhu není způsob nalezení viníka, ale odhalení jeho motivů a nalezení způsobu potrestání. Jaký trest je za vraždu dětí přiměřený? A je vždy snadné viníka za jeho chování odsoudit?
 
Samotná nahrávka pochází z roku 2013, kdy vznikla jako čtrnáctidílná rozhlasová četba na pokračování. V režii Markéty Jahodové se ztvárnění ujal jeden z nenápadných, avšak o to víc talentovaných herců. Jan Hartl čte citlivě, poutavě a s jiskrou v hlase. Z unavené polohy vyčerpaného kriminalisty přechází v živé vyprávění mladých studentů. Ve chvílích napětí významně poklesne hlasem a zvyšuje efekt prodloužením pauz. V některých místech, kdy se děj příliš dopředu neposunuje a autor se noří do psychologických rozborů postav, je to právě Hartlův hlas, který propracovaný text posunuje dál a nutí posluchače pokračovat v poslechu. Hudební doprovod příběh podkresluje citlivě a jen v nemnoha pasážích, takže slouží spíše k podtržení tísnivé atmosféry.

Příběh kriminálního rady je mezi ostatními krimipříběhy výjimečný. Nejde tu o brutalitu nebo o šokující skutečnosti. Ladislav Fuks nebyl tím, koho by zajímaly fantastické způsoby provedení zločinu. Šlo mu o psychologii a náhled do duše postav. Před posluchačem mnohá fakta skrývá a vlastně mu nejde ani o to, jak bude vrah dopaden. Hraje si s příběhem, podsouvá posluchači různá řešení a nutí jej o jednání postav přemýšlet. Přesto je závěr knihy temnější, než v současných severských detektivkách. Šokující, tvrdý a chladný. Právě pro nekompromisní vyvrcholení dramatu stojí za to si příběh poslechnout. V záplavě ostatních dramatických audioknih se tento pomalý ale detailně vypilovaný tragický příběh rozhodně neztratí.