Z dostupných recenzí a kritik knihy Kundera: Český život a doba lze poměrně rychle a snadno nabýt dojmu, že prakticky není možné mít nevyhraněný názor. Hodnocení buď přijme přístup Jana Nováka, autora biografie, jako adekvátní (či dokonce vítaný), nebo jej naopak odmítne, třeba pro jeho přílišné osobní zaujetí vůči Kunderovi. Ty nejzajímavější diskusní příspěvky se zamýšlejí nad tím, zda je vhodné interpretaci Kunderova díla tak přímočaře a silně propojovat s výkladem a hodnocením života jeho autora. To, zda čtenář či posluchač biografii přijme, bude velmi záviset na sžití s přístupem a metodou Jana Nováka. Vlastně až druhořadou roli sehraje jazyk, struktura a vůbec samotná literární kvalita.
 
Bez ohledu na osobní preference budete nejspíše při poslechu biografie překvapeni, s jakou zapáleností Novák slučuje literární charaktery (jejich povahové rysy, ale i velmi drobné detaily v chování či dialozích) s charakterem Kundery. Dost možná si za to Kundera může sám – informace o něm jsou kusé a ostatně i on udělal během svého života mnohé pro to, aby zamazal řadu stop. Své v tom jistě sehrály události a činy, na které nechce vzpomínat, současně to však souzní i s jeho de facto čistě odborným postojem: neměl by nás zajímat Kundera, měli bychom se zabývat romány či povídkami.
 
Jan Novák ve své knize o Kunderovi však prakticky nevynechá příležitost, aby slepá místa v historii spisovatele překresloval (mnohdy zcela nahodile vylovenými) poznatky z románů a povídek. Svým způsobem to může být poměrně svébytná (a obhajitelná) kreativní práce, spíše hra, nikoliv však něco, co by mohlo být akceptovatelné na poli odborné biografie. S ní se (nakonec) Novák spojovat nechtěl, ale řada jeho obhajob ve výsledku působí spíše jako alibismus. Jestliže se rozhodne na takovém prostoru a s takovou pečlivostí vykreslit život reálné osoby, měl by ji buď uchopit opravdu jako román (stylizovat ji, domýšlet, interpretovat), nebo jako biografii (a zde by měl respektovat pravidla).
 
Další problematický prvek, který prostupuje celým textem, spočívá v až příliš silném zaujetí Jana Nováka, patrném od prvních řádků. Nerozhodl se psát o Kunderovi, ale proti Kunderovi. Takový přístup od čtenáře vyžaduje jistou obezřetnost až podezíravost: Jde o domněnku? Za jakým účelem vznikla? Nebo je to informace ověřená a dohledatelná? A pokud vychází z existujících zdrojů, které to jsou?
 
A ano, máme zde třetí problém – práce se zdroji. Protože Novák má svůj jasný cíl, pochopitelně bude pracovat přednostně s těmi zdroji, které cíli slouží. Když tedy neohýbá Kunderův život skrze vlastní interpretace jeho díla, často vychází z výpovědí Kunderova bývalého kamaráda Ivo Pondělíčka. To, že i on měl důvody pro svá tvrzení, nechává Novák stranou. Nepolemizuje s ním ani nehledá jiné zdroje, protože se mu Pondělíčkovy zpovědi hodí do jeho vlastní interpretace. Takto účelově pak nakládá i s archivními materiály, jako jsou třeba texty Státní bezpečnosti apod.
 
Výše uvedené tři problémy tak znemožňují přijetí Novákovy biografie coby seriózní práce. Nabízelo by se tedy přehodit výhybku a číst a poslouchat životopis jako román, jenže pak narazíme na formu knihy. Ta se onomu literárnějšímu čtení vyloženě vzpírá. Novák se snaží psát vědecky, zahlcuje čtenáře množstvím informací, které často ani s Kunderou příliš nesouvisejí, rozhodně ale neformuluje text natolik čtivě a poutavě, aby jako celek působil románově.
 
Tento můj nezvykle obsáhlý úvod je pro zhodnocení zvukové podoby knihy Kundera: Český život a doba potřebný. Výše uvedené problémy jsou jasně patrné už v původním zdroji, při poslechu jsou ale ještě výraznější. Nelze to brát jako výtku směrem k vydavateli audioknihy (Ascolto) ani k interpretovi (David Matásek), neboť režijní vedení a načtení textu jednoznačně ukazuje na Novákův badatelský záměr. Jak tomu rozumět? Zatímco při čtení textu vnímáte Novákovo osobní zaujetí opravdu jen skrze obsah, poslech audioknihy do toho vnáší větší dávku emocí. Matásek, ať už vědomě či nevědomě, akcentuje ironii i jízlivost. Emočně zabarvuje slova a pomocí tónu mnohdy až deklamuje opovržení, s jakým Novák směrem ke Kunderovi (ale také třeba k jiným postavám či dobovým reáliím) přistupuje. Najednou zde máme ve vší své nahotě ono přílišné zaujetí, se kterým biografii Novák psal.
 
Možná díky tomu (a také díky faktu, že při poslechu nemáme po ruce poznámky pod čarou) se zvukový Kundera: Český život a doba přeci jen více blíží k té stylizovanější a románové formě, která by mohla být s přivřením všech očí akceptovatelnější.