Zpět

Každý se rodí s nějakým posláním… hlavně psi

recenze, , 18.11.2022
Psí poslání
Díla, jejímiž hlavními postavami jsou zvířata a zejména psi, patří k poměrně oblíbeným. V tomto ohledu vyniká zejména knižní série Psí poslání amerického spisovatele W. Bruce Camerona. Kdo by neslyšel o odvážném a vytrvalém Baileym? Tento psík natolik miluje svého prvního skutečného páníčka Ethana, že se na svět vrací v několika reinkarnacích, aby se s ním nakonec znovu shledal a splnil tak své poslání.
Stejnojmenná kniha je v podstatě laděna jako soubor několika delších povídek, které jsou poměrně originálním způsobem propojené. Náš psí hrdina na konci každé z nich zemře, aby se v další mohl znovu narodit. Zkušenosti nabyté v předešlých životech dokáže skvěle využít v novém životě a při hledání svého Ethana. Úvodní Psí poslání brzy následovalo stejně úspěšné pokračování Psí cesta a také několik dalších tematicky podobných titulů (Psí domov, Psí slib, Psí Vánoce). 
  
Všechny knihy W. Bruce Camerona vyšly v češtině u nakladatelství IKAR. Příběhy jednotlivých Baileyho reinkarnací navíc byly vydány také samostatně v edici pro malé čtenáře (pod značkou Pikola). Oba nakladatelé patří pod křídla společnosti Euromedia Group, takže není překvapivé, že se stejný vydavatel chopil audioknižní verze Psího poslání. To vyšlo letos v září pod hlavičkou Témbru. V režii Marka Štiftera Baileyho první vyprávění načetl Jaroslav Plesl.
  
Vedle audioknihy, jejíž tvůrci důsledně dodrželi Cameronův text, vznikla i filmová podoba, mající ovšem značně upravený děj. V obou případech je příběh postaven na monologu Baileyho (v českém znění filmu v podání Matěje Hádka). Nabízí se tedy drobné srovnání obou vypravěčů. Zatímco Hádkovo vyprávění je spíše komentářem probíhajících dějů a má lehce ironický nádech, Plesl čte s nesmírným porozuměním a velice citlivě se vžívá do myšlení psa. Tento herec patří mezi hojně obsazované a zkušené audioknižní interprety. Jeho hlas jsme mohli slyšet už v nejrůznějších žánrech, avšak četba z pohledu zvířete vyžaduje od vypravěče zcela jiný typ narátorského umění. V tomto ohledu můžeme vidět jistou podobnost s interpretací audioknih pro děti. U obou je velice snadné sklouznout k parodii a je náročné vybalancovat projev tak, aby veškeré vyprávěné události zněly uvěřitelně. To se Pleslovi skvěle daří a svým projevem bravurně vtahuje posluchače do děje. Je schopen vykouzlit jim úsměv na rtech, stejně jako vehnat slzy do očí.
 

Audioknižní Psí poslání má poměrně bohatou hudební složku, jejímiž autory jsou Albert a Marek Štifterovi. Při pozorném poslechu vám jistě neunikne jeden velice zajímavý detail, který spočívá v délce některých použitých melodií. Hudební vložky následující smrt psa jsou totiž poměrně dlouhé (mají kolem minuty a někdy i více), takže je můžete považovat za závěrečnou znělku. Tato skutečnost ale má svůj důvod a významově ctí Cameronovy knihy, kde to s každým úmrtím také vypadá na konec příběhu. Tvůrci nahrávky tímto způsobem nechávají doznít jednu velkou kapitolu v životě psa a hudební předěly využívají jako velice funkční interpunkci. 
  
V poslední době se u některých vydavatelů audioknih objevuje nešvar v podobě slyšitelného a velice rušivého šustění papíru pod projevem herce, způsobeného patrně nedostatkem času na natáčení a následnou postprodukci. Týká se to ve velké míře i Psího poslání. Navíc si mohl zvukař dát trochu více práce s vyčištěním Pleslova projevu. Nejde o kritiku interpreta, ale postprodukce, v níž nedošlo k dočištění některých mlasků, příliš hlasitých polknutí slin nebo na zcela nevhodných místech ponechaných nádechů. Tyto „drobnosti“ bohužel kazí poslech jinak pečlivě načtené a promyšleně koncipované audioknihy. Doufejme, že si příště vydavatelé na tuto technickou stránku dají větší pozor.