Její autor Peter Hince procestoval s Queen coby „bedňák“, asistent Freddieho Mercuryho a baskytaristy Johna Deacona všechna důležitá turné od 70. let minulého století až do posledního show Magic v roce 1986. Své vzpomínky prezentuje v knize jako jednotlivé střípky z cest po kontinentech či důležitých městech a užívání si toho pravého rock'n'rollového života se všemi klady a zápory nevybouřeného mládí.

Na pečlivou chronologii Hince příliš nehledí, současně předpokládá, že je čtenář/posluchač fanouškem skupiny a diskografii Queen poměrně dobře zná. Nečekejte ale ani hluboký ponor do tvůrčí dílny, a připravte se na to, že autor občas dokáže na některé písně kapely nahlížet s odstupem a se značnou dávkou kritiky. Právě díky velmi osobnímu přístupu umí Hince brilantně popsat symbiózu všech členů a doprovodného týmu na pódiu. Tyto části patří k nejsilnějším. Na druhou stranu, i když často umí zajímavě poodhalit osobnostní rysy členů kapely a nejednou zmíní nějakou zajímavost například z natáčení videoklipů, kvůli psaní z vlastního pohledu se v mnoha úsměvných historkách členové Queen vlastně jen mihnou.
 
Hned po vydání audioknihy se objevily dotazy: „Proč padla volba právě na Jiřího Korna?“ Podstatné důvody jsou z mého pohledu recenzenta hned dva: zaprvé se Korn objevil v první verzi úvodem zmiňovaného projektu Freddie v Divadle Radka Brzobohatého. A za druhé, jakkoli se z Korna s každým desetiletím stává impozantní multižánrový chameleon, má díky kratšímu angažmá ve skupině Olympic a koncepčnímu pohádkovému albu kapely Rebels Šípková Růženka i on zajištěno své nesmazatelné místo v žánru, kterému se u nás specificky říká bigbít.

Jistě bude určité skupině posluchačů připadat Kornův projev příliš specifický a třeba jej ani nepřijmou, nutno ale přiznat, že je v roli životem ošlehaného asistenta rockových hvězd díky pečlivému vedení režiséra Jana Jiráně po skoro dvanáct hodin naprosto uvěřitelný. V jeho interpretaci je špetka klidu a britského šarmu, zároveň ale i jistý druh hrdosti na neplechy v mládí. Korn se do hudebních ikon nesnaží nikterak stylizovat, což je dobře. Nefungovalo by to.

Velmi příjemným bonusem audioknihy je, že vyprávění rozhodně není skoupé ani na hudební ukázky. V poměrně dlouhých fragmentech v ní zazní například skladby, Bijou, Save Me, Innuendo, Bohemian Rhapsody v živé verzi ze stadionu ve Wembley a další. Nahrávka tak v druhém plánu nabízí i lepší a podrobnější procházku po hitech i méně slavných skladbách, než zmiňovaný velkofilm Bryana Singera.

V několika místech se Kornův hlas s nahrávkami nevhodně slévá. Nejvýrazněji tehdy, když zní prodloužený remix skladby The Invisible Man, v níž je Mercuryho vokál výrazně upraven vocodérem. Jinak je ale zvuk audioknihy i po stránce efektů a ostatní doprovodné hudby, dotvářející atmosféru, proveden zdařile.

Malý technický detail: Některé kapitoly přesáhly hodinovou délku, což na první pohled není na závadu – stejně si nejspíše budete dávkovat poslech po menších dobře uvozených kouscích. Na některých přehrávačích, které s takto dlouhými zvukovými stopami nepočítají, ovšem může dojít k problémům v podobě špatně zobrazeného času. Dlouhé kapitoly by i kvůli této drobnosti snesly rozdělení. 

Queen – Neznámá historie není informacemi napěchovanou biografií, spíše evokuje uvolněnou 
road movie, ke konci se značnou dávkou nostalgie. Jiří Korn se s novým uměleckým úkolem popasoval dle předpokladu naprosto profesionálně.