Zpět

Sam Elánius se hlásí do služby!

recenze, , 17.02.2020
Nohy z jílu
Někdo se pokusil otrávit Vetinariho! Pro Sama Elánia to znamená jediné: návrat do služby. I když by si měl užívat manželského života, ulice Ankh-Morporku mu chybí daleko víc než trocha toho domácího štěstí. Přidejte k tomu ještě pár vražd a partičku golemů utržených ze řetězu a máte o zábavu postaráno pro celou Městskou hlídku. Zbytek města si mezi tím může lámat hlavu s tím, kdo je oním potomkem dávných králů, o kterém se mezi lidmi už nějakou dobu šušká.
Sir Terry Pratchett si v třetím případu Hlídky a celkově 19. knize ze série Úžasná Zeměplocha pohrává s tématy jako království versus volený vládce, osobnostní práva umělých bytostí či gender – a to není na jednu humoristickou fantasy úplně málo.

Stejně jako v případě předchozích dvou audioknih z mikrosérie Městské hlídky z produkce OneHotBook – Muži ve zbrani a Stráže! Stráže! – se úlohy vypravěče ujal Jan Zadražil. Ten si pod vedením režiséra Hynka Pekárka postupně vybudoval repertoár hlasů, akcentů a specifické mluvy pro přímé řeči jednotlivých postav. Zatímco v Mužích ve zbrani svou cestu teprve hledal, ve Strážích předvedl svůj um naplno a také Nohy z jílu se vezou na podobné vlně. Přesto však, možná kvůli větší rozmanitosti v příběhové linii, vypravěčův výkon ve Stráže! Stráže! vynikl lépe.
 

Tempo přednesu lze považovat za adekvátní vzhledem k tomu, kolik se toho v knihách Terryho Pratchetta děje a jak často musí vypravěč přizpůsobovat svůj projev jednotlivým postavám. Zároveň absurdnost většiny situací naprosto ospravedlňuje místy až přespříliš excitovaný způsob interpretace. Knihy Terryho Pratchetta ale přesně takové jsou – na první pohled vypadají možná až kýčovitě, ale ve své podstatě nesou důležitá poselství a obrazy naší, reálné společnosti. A právě proto i styl projevu Jana Zadražila k této audioknize tolik sedí.

Znělky mezi kapitolami využívají jeden hlavní hudební motiv, který se objevuje hned v několika různých variacích, další místa navíc doplňují jen krátká hluboká zadutí. Zvuky jsou vhodně zvolené, neruší svou délkou a nepůsobí repetitivně.

Z pohledu fanynky Zeměplochy musím zkonstatovat, že i přes v podstatě bezchybné provedení této audioknihy jsem si Stráže! Stráže! užila více. Přesto, nebo možná právě proto, s napětím očekávám připravovanou novinku Sekáč, ve které se řady zeměplošských vypravěčů rozšíří o Jana Vondráčka, a také vyhlížím do budoucna. Ujme se Jan Zadražil dalšího případu Hlídky s názvem „Hrrr na ně!“?