Zpět

Sicilská odysea Michaela Corleona

recenze, , 17.05.2022
Sicilián
Jméno Mario Puzo je do jisté míry symbolem beletrie z prostředí italské a především italsko-americké mafie. Zejména román Kmotr je (společně s trojdílnou filmovou adaptací) doslova kultovní. O něco méně známý Sicilián, próza ze světa Kmotra, též zaměřená na osudy rodiny Corleone, nyní vyšel jako audiokniha načtená Markem Vašutem.
Kdo by neznal Puzova Kmotra (1969), nebo alespoň stejnojmennou filmovou trilogii (1970–1990) zrežírovanou ikonickým Francisem Fordem Coppolou. Americký spisovatel, syn italských emigrantů, Mario Puzo ovšem není autorem pouze jediné knihy a jen z mafiánského prostředí kromě Kmotra napsal dále romány Sicilián (1985), Poslední kmotr (1996) a Omerta (posmrtně 2000). Beletrizací Puzova nikdy nezfilmovaného scénáře k prequelu jeho nejslavnějšího díla vznikl ještě román Corleone (2012), pod nímž je – krom Puza im memoriam – podepsaný americký spisovatel Ed Falco. Ze zmíněné „mafiánské“ tvorby se tři díla (Kmotr, Sicilián a Corleone) soustředí kolem slavného fiktivního mafiánského klanu Corleonových a tvoří tak jakousi velmi volnou románovou trilogii. Přestože nejmladší ze zmíněných próz vznikala původně coby filmový scénář, jako jediný Puzův corleonovský příběh se filmového ztvárnění nedočkala, zatímco Sicilián byl jako nepříliš úspěšný film v režii Michaela Cimina uveden roku 1987.
 
Puzův Sicilián není pokračováním ani prequelem Kmotra, příběh je totiž zasazen do jeho průběhu a odehrává se v době, kterou Michael Corleone strávil v dočasném vyhnanství z Ameriky a ukrýváním se na Sicílii. Konkrétně nás autor zavádí do krátkého období těsně před Michaelovým odjezdem zpět do USA. Většina Michaelova vyhnanství byla zachycena právě už v Kmotrovi, příliš novinek ze světa Corleonových by díla neznalí posluchači tedy čekat neměli: sám Michael Corleone nedostává v románu Sicilián příliš prostoru a jeho přítomnost de facto jen rámuje vyprávění o mladém sicilském banditovi Salvatoru Giulianovi, jehož skutečný (byť, jak je pro autora typické, romantizovaný) příběh se Puzo rozhodl beletrizovat.
 
Audioknižní zpracování Siciliána v režii Jana Drbohlava a v interpretaci Marka Vašuta vydal v letošním roce Témbr. Jedná se o druhou autorovu knihu, s níž se tuzemští posluchači mohou seznámit. Již v roce 2008 vydala Audioknihovna spadající pod nakladatelství Euromedia na devatenácti CD Kmotra výborně načteného Jiřím Pragerem, mimo jiné hlasem jedné z hlavních postav (konkrétně Michaela Corleoneho) ve dvou ze čtyř českých verzí dabingu filmového Kmotra.
 

Marek Vašut patří mezi přední české herce, a to zejména pro své nezpochybnitelné charisma, které dává tušit, že jako interpret drsného příběhu z prostředí sicilské mafie by mohl být ideální volbou. Jako audioknižní interpret je však méně zkušený, což – zdá se – se na výsledku mírně projevuje. Silné charisma nelze Vašutovi upřít ani v tomto případě, jeho hrubý a suchý hlas se výborně hodí k tvrdému prostředí Sicílie čtyřicátých let minulého století. Daří se mu též vystihnout atmosféru jednotlivých scén a navíc výborně interpretovat různé postavy, avšak i zde lze najít jeden, leč spíše úsměvný, zádrhel: hlas sicilského dona Croceho se ve Vašutově podání až příliš snaží připodobnit specificky tlumenému projevu dona Vita Corleona v dabingu Jiřího Štěpničky, který propůjčil svůj hlas Marlonu Brandovi v patrně nejznámější z českých verzí filmového Kmotra. Představa, že právě takto by měl mafiánský don znít, je u nás díky Štěpničkovi více méně zažitá a svádí právě k takové interpretaci. Je však třeba mít na paměti, že Vito Corleone a don Croce jsou zcela jiné postavy, a tak může leckomu don Croce nápadně připomínající filmového dona Vita Corleona znít přinejmenším zvláštně. O nijak zásadní problém, který by jakkoli kazil posluchačský zážitek, se však v tomto případě nejedná.
 
Citelnějším mínusem jinak téměř bezchybného zpracování je ovšem tempo. Vašut je sice na první poslech profesionál a jeho herecký talent a zkušenosti se ani zde nezapřou, avšak nelze přeslechnout, že knihu čte skutečně velmi pomalu, navíc během toho dělá až příliš často pauzy, které jsou navíc místy dosti dlouhé a k tomu se objevují nezřídka i v místech, kam s ohledem na text logicky ani moc nepatří. Občas se dokonce zdá, že odmlky zabírají skoro stejně stopáže, jako mluvené slovo. Audiokniha, která takto trvá bezmála čtrnáct hodin, by v alespoň maličko svižnějším tempu – nebo alespoň s menším počtem a kratším trváním odmlk – působila svižněji a zábavněji. Nutno ovšem dodat, že přibližně ve druhé polovině se tempo řeči zrychluje a pauzy zkracují, snižuje se i jejich četnost. Je velká škoda, že takto nezní audiokniha od začátku. I přes tuto vadu se však jedná o velmi dobré zpracování, které by určitě nemělo fanouškům Puzových románů uniknout.