Karel Pecka psal svůj román mezi lety 1975–1978. Po dokončení se objevil, zcela logicky, v samizdatovém vydání – konkrétně v Edici Petlice, o dva roky později jej v Torontu vydal Josef Škvorecký. Bez „skrývání” se text Motáků mohl objevit oficiálně až po sametové revoluci, u nás se tomu tak stalo díky brněnskému nakladatelství Atlantis v roce 1990.
 
Proč jsou Motáky nezvěstnému tak význačné? Autenticky a literárně zdatně formulují osobní zkušenosti autora s lágry 50. let. Máme zde (zdánlivě) fiktivního hrdinu s doslova nepatřičným příjmením: Vilém Svoboda, mladý muž, je spolu se třemi svými kamarády odsouzen za vydávání ilegálního časopisu. Čeká jej jedenáct let za mřížemi. Nejprve absolvuje kratší pobyt v táboře, kde podmínky byly svým způsobem ještě dobré, pak však začíná jeho cesta do uranových dolů na Jáchymovsku. Spolu s ním poznáváme tábory jako Rovnost, Svornost, Bratrství, Elko a Bytíz. Jako nit se Svobodovými zážitky vine hlad, zima a především však teror dozorců, ale i některých vězňů. A do toho všeho všudypřítomná radiace z uranové rudy.
 
Motáky nezvěstnému však jdou dál, hlouběji do podstaty vězení – Vilém totiž odmítá v době politického uvolnění v polovině 50. let obnovení procesu a podmínečné propuštění. Příčí se mu přistoupit na dohodu s režimem – jeho vnitřní svoboda, morální integrita je pro něj podstatnější, než zdánlivá svoboda, tedy spíše volnost.
 
V Motácích nezvěstnému má čtenář a posluchač možnost proniknout do hloubi zoufalství a boje za život a přežití. A putování to není nijak příjemné, neboť Pecka se rozhodl zachytit dokumentárně vše, s čím se jeho hrdina potýkal. Poslech audioknihy, přiznejme, že notně chmurný, drží posluchače v lágrech po dobu celých dvaceti tří hodin. A možná, jen možná, se bude moci od hrdiny a jeho osudů distancovat natolik, aby na něj román nedopadl celou svou tíhou a mohl ho vnímat jako strhující literární dílo. Kongeniálně s duchem textu (a vlastně se všemi těmi pozitivy až negativy, které jsme zmínili v předchozím odstavci) pracuje v režii Romana Štolpy interpret Igor Bareš. V jeho hlase najdeme stopy života a chuti bojovat, převažuje však rezignace či únava – pod tíhou každodennosti, nekonečného plynutí času v táborech, soupeření se zrůdností některých lidí, jako i systému coby celku.
 
Zvukové Motáky nezvěstnému připravil pro vydavatele Tebenas, což orientovaného posluchače nepřekvapí. Peckovo dílo totiž dokonale doplňuje typickou tebenasovskou audioknižní dramaturgii. Zvukové podobě nese i další charakteristický znak: Ravenovu hudební složku. Skladatel tentokrát v audioknize použil fragmenty ze skladby Jáchymov ze svého alba Noční hlídka.
 
Podobně jako dříve vydané Peckovo Souhvězdí Gulag, i Motáky nezvěstnému vyžadují naši trpělivost, nejdou nám naproti, ale patří mezi základní díla „muklovské” literatury a dokumentují dobu, na kterou by se nemělo zapomenout.