Divadelní režisér, dramatik, novinář, esejista a zakládající umělecký ředitel Židovského divadla v New Yorku Tuvia Tenenbom je, jak sám o sobě rád tvrdí, „blonďatý tlusťoch“. A jelikož je to velice bystrý a mazaný „blonďatý tlusťoch“, málokoho by napadlo ho podezírat, že je americkým publicistou židovského původu, který mluví plynně německy, hebrejsky, arabsky a nejspíš i jidiš. A tak si může s úspěchem hrát na naivního turistu, hamburského neonacistu, ztraceného Brita a tak vůbec…
 
S tím začal už při psaní svého prvního „cestopisného“ díla, když ho požádali, aby napsal knihu o Německu. Tenenbom napsal I Sleep in Hitler's Room (2011), český překlad Spím v Hitlerově pokoji vyšel v nakladatelství Zeď až v roce 2020. Načež mu nabídli slušné peníze, aby na oplátku napsal knihu o Izraeli. Tři roky na to tak vyšlo Chyťte Žida! – u nás knižně paradoxně už 2018 a letos audioknižně (Zeď ve spolupráci s Audiotékou). Můžeme se jedině těšit, že si brzy budeme moct do uší pustit další z jeho děl: knihu o Americe Všechny jejich lži, knihu o uprchlické krizi Čau uprchlíci! nebo knihu o Brexitu Krysy Jejího Veličenstva. Názvy uvedených Tenenbomových děl názorně demonstrují, s jakou nadsázkou, kousavou ironií i poťouchlou radostí jsou psána. A také v jakém duchu se odehrávají rozhovory, které Tenenbom vede jak s rozličnými obyvateli dotyčných zemí, tak s představiteli tamní politiky, známých firem, akademického života a tak dál. Pokládá jednoduché otázky a s jízlivou hravostí zavádí do úzkých každého, kdo se mu (nebo sobě samému) pokouší něco nakukat. Nic totiž nefunguje při odbourávání ustálených „pravd“ tolik jako hra na prosťáčka.
 
Tituly vydavatelství Zeď registrujeme na české audioknižní scéně poprvé až letos. Interpretace audioknihy Chyťte Žida! se ujal Michal Isteník, který už dříve četl například Neila Gaimana nebo účinkoval ve vícehlasé četbě Šest vran. S reportážně fejetonistickým stylem díla se vypořádal poměrně úspěšně. S výslovností do jisté míry exotického místopisu tomu nebylo jinak.
 
Tuvia Tenenbom ovšem vypráví o svém švejkování po Izraeli hovorně a překotně. Jeho souvětí jsou košatá, plná vsuvek a odbíhání. Tím hlasitou interpretaci pochopitelně příliš neusnadňuje. Není divu, že Isteníka tu a tam překvapilo, kam souvětí vede a strukturování významu pomocí odmlk a intonace se ne vždy vydařilo. Je velká škoda, že režie nevstoupila do hry a alespoň v kritických případech nezaznělo: „Pojďme si dát ten odstavec ještě jednou.“
 
Byla složitost souvětí i důvodem, proč pro tak živelné vyprávění režie zvolila tak opatrné, až k smrti znavené tempo? Díky němu má nahrávka téměř patnáct a půl hodiny. Přitom totéž by jiná režie, s větší přípravou a možná i s jiným interpretem, zvládla za jedenáct, maximálně dvanáct hodin. Vyprávění by si pak uchovalo něco ze své hravosti a možná by to i vedlo k většímu pochopení nejen autorova stylu ale i významu některých pasáží. V aktuální interpretaci se totiž mnohdy ztrácí vtip. Tenenbom si zkrátka často dělá legraci (i přestože je titul Chyťte Žida! o něco málo vážnější než autorův předešlý opus). Ale Isteník, pokud nebyla úplně zřejmá, oné poťouchlé nadsázce vstříc nevyšel, a tak se výsledné vyznění kolikrát zcela minulo účinkem.
 
Ve zkratce by se předešlé výtky daly shrnout takto: Není cestopis jako cestopis. A kvalitní a bezchybná nahrávka je jen začátek. Těžiště režie a intepretace je zkrátka v pochopení a uchopení významů a charakteru díla.