Knihu přepracovala režisérka nahrávky Jindřiška Nováková do podoby scénáře. Příznivci nekrácených titulů však nemusejí mít obavy, v audiu je zachován kompletní původní příběh. Jemné a funkční úpravy se týkají konstrukce některých vět, aby slovosled lépe odpovídal mluvené řeči, vypuštění drobných popisných pasáží, a vynechání informací kdo co řekl v dialozích mezi hlavními postavami. Jediné, co ze zvukového snímku zmizelo, jsou úkoly pro děti. Autoři knihy totiž vložili za každou kapitolu tematicky navazující písmenkové a obrázkové hlavolamy. Do zvuku není možné takové luštění překlopit. Nabízelo by se řešení připojit úkoly do bookletu, nahrávka by ovšem na ně musela pořád dokola upozorňovat a napínavý děj by tak byl nepříjemně přerušován. Do audioknihy oproti předloze naopak přibyla bohatá ruchová složka a rozdělení jednotlivých partů mezi tři interprety.

To, co dělá z poslechu neobvyklý zážitek je souhra všech herců. Kryštof Nohýnek přirozeně promítá do vypravěče emoce od naštvání přes vypjaté situace skrze zrychlené tempo až po vyjádření vtipů. Odlišuje a melodicky charakterizuje účastníky děje – učitelka je nepříjemná puntičkářka, šatnářka rozvážná a starostlivá starší paní, novinářka úslužná a vtíravá, spolužáci intonačně odpovídají věku. Aby nedošlo k posluchačovu zmatení, hovoří-li spolu více dětí, je Artur v celé audioknize posazen výše. Andrea Elsnerová svým dívčím hláskem věrně znázorňuje dvanáctiletou Báru, které nechybí zvědavost a touha přijít všemu na kloub.
 
Dialogy obou jmenovaných interpretů jsou živé, nepředstírané a reálné. Příklad: hrdinové skáčou panáka a vedou spolu rozhovor. Nohýnek i Elsnerová v replikách kvůli znázornění pohybujícího se těla rytmicky od sebe odsekávají slova a Nohýnek si i po námaze odfoukne. Zahanbit se nenechal ani Jiří Dvořák, z jehož projevu čiší tajemnost i rozhodnost pana Vrchoty. A protože jde o detektivku, k níž patří napětí, jsou Jiřím Dvořákem náležitě čteny také názvy kapitol podbarvené kriminálními skladbami Daniela Tůmy a Ondřeje Timpla.

Atmosféru díla dotváří rozložení účinkujících do stereo báze a autentické efekty. Každé prostředí, ve kterém se objevuje dialog, je podbarveno ruchy, díky nimž se přenášíme z místa na místo – ocitneme se venku, v laboratoři s hučícími přístroji, prožíváme požár v muzeu, a podobně. Důležitou úlohu sehrál i zvuk damáckého studia, jehož přítomnost vytvářená prostředí nekazí. Ruchy jsou ale i součástí děje – když například Bára říká, že bude něco točit, ozve se pípnutí a my víme, že nahrávání je spuštěno. Mistr zvuku Dominik Budil se postaral i o to, aby se hlasy interpretů ozývaly v konkrétních prostorech. Za pomoci echa vytvořil dlouhou chodbu nebo kůlnu. Škoda jen, že v digitální distribuci je audiokniha prodávána s nižším datovým tokem než na CD nosiči. Vymazlená ambaláž tak v online verzi narozdíl od kompaktního disku tolik nevynikne.