Kniha Sue Townsendové byla přeložena do více než třiceti jazyků a v roce 2019 ji stanice BBC News zařadila mezi 100 nejvlivnějších knih. O oblíbenosti Tajného deníku Adriana Molea, psaného ve věku 13 a ¾, svědčí i velké množství nejrůznějších zpracování (seriál, počítačová hra, divadelní hra nebo muzikál,...), nyní ho jako audioknihu vydalo nakladatelství Tympanum. Nejedná se ale první českou audioknižní verzi tohoto díla: už v roce 2005 ho v notně upravené podobě, kterou má na svědomí producentka Naďa Dvorská, vydal Supraphon v režii Jana Fuchse a v interpretaci tehdy sedmnáctiletého Vojty Kotka. Nešlo však o obyčejné zkrácení příběhu, protože v nahrávce poněkud nepochopitelně chyběl závěr, tedy celých pět měsíců Adrianových zápisků (což odpovídá zhruba čtvrtině knihy). Na výsledku se navíc negativně promítla interpretova nezkušenost s audioknižním narátorstvím. Jeho dabingová praxe se v tomto ohledu ukázala jako nedostatečná průprava.

I když se může zdát, že přečtení několika deníkových zápisků dospívajícího kluka, není nic složitého, opak je pravdou. Jedná se o jednu z nejtěžších hereckých disciplín. Interpret se totiž musí vyrovnat s upřímnou dětskou naivitou, se kterou jsou jednotlivé zápisy v deníku vyprávěny, a zároveň vybalancovat svůj projev tak, aby jeho interpretace nezněla parodicky a neuvěřitelně. Tympanovská dvorní režisérka Alexandra Bauerová proto vyprávění svěřila Viktoru Dvořákovi, zkušenému audioknižnímu narátorovi. Na první pohled poněkud odvážné rozhodnutí, co se věku týče, se však v porovnání se supraphonskou verzí ukazuje jako promyšlený tah. V hlase Viktora Dvořáka tak lze na jedné straně slyšet onen, pro příběh velice podstatný, naivní tón, s nímž se Adrianovi daří vlastně nevědomky glosovat dění okolo sebe, a na druhé straně také jistou vyzrálost. Ta se sice může u chlapce jeho věku zdát předčasná, avšak právě ta úzce souvisí s Adrianovým rozhodnutím stát se intelektuálem. Přes počáteční poněkud nejistý rozjezd se Dvořák nakonec se svou postavou sžívá a ve druhé polovině, s tím jak Adrian stárne a získává jisté zkušenosti, již není pochyb, že byl tento interpret správnou volbou.

Vzhledem k deníkové formě je Tajný deník Adriana Molea, psaný ve věku 13 a ¾, ideální pro poslech při vykonávání jiné aktivity. Chvilková nepozornost totiž nebrání pochopení zbytku příběhu, protože důležité informace jsou recipientům několikrát opakovány. Jednotlivé zápisky na sebe navíc často přímo nenavazují, takže je možné přerušit poslech prakticky kdykoli. To je velká výhoda této audioknihy v porovnání s těmi, jejichž kapitoly odpovídají členění v tištěné knize a jejichž délka se pohybuje zhruba okolo půl hodiny.
 
Je však třeba říci, že kvůli poměrně velkému počtu opakovaných informací se jako posluchači neubráníte pocitu, že tohle už jste párkrát slyšeli. Této knize by zkrátka v její audioknižní verzi slušelo krácení, přinejmenším těchto duplicitních pasáží. Tato připomínka však nesměřuje na vrub vydavatelství Tympanum, jeho tvůrci se snažili, jak nejlépe mohli, jedná se pouze o obecnou poznámku, se kterou je při poslechu nutné počítat.