Temný karneval překvapí již samotným žánrovým zaměřením, či spíše svou nezařaditelností. Nejlépe jej asi vystihuje pojem weird fiction, který v sobě zahrnuje prvky hororu a fantasy, okořeněné špetkou sci-fi. Bradbury se obratně pohybuje na pomezí všech těchto stylů a dovedně je kombinuje. Jako zkušený kuchař přimíchá nejprve o trochu víc jedné ingredience, aby v dalším chodu naopak přisypal více pro změnu z jiného ranku. Výsledný mix není vůbec špatný, byť si asi každý najde mezi povídkami ty, které mu sedly více a ty, jejichž receptuře příliš na chuť nepřišel. Často jsou zde přítomné metafory, do nichž autor zabalil tu více tu méně jasné sdělení pro své čtenáře. Z některých textů mrazí v zádech, jiné vyznívají spíše groteskně až absurdně.
 
Všech pětadvacet povídek vzniklo v krátkém časovém úseku dvou let 1946-1947 (ačkoliv audiokniha nesprávně datuje několik z nich až do let padesátých). S přihlédnutím k tomu a k autorově mladému věku je nutné nahlížet trochu shovívavěji na některé méně vybroušené texty. Naopak k vrcholům patří Malý vrah, pohrávající si se strachem matky z vlastního dítěte, metaforická Kosa, znázorňující náhled na smrt ze zcela nevšedního úhlu, či Čertík v krabičce o síle manipulace a zvrácené mateřské lásce. Klasickým hororovým nádechem zaujme Vítr, zatímco příběhy Pojďte skákat panáka, Náhrobní kámen a Další v řadě mají plíživě děsivý, až Hitchcockovský ráz.

Audiokniha zaujme na první pohled svým čistým a přesto efektním grafickým ztvárněním přebalu. Co se týče samotného zvukového provedení, po jednohlasé četbě Marťanské kroniky a zdařilé dramatizaci 451 stupňů Fahrenheita přichází dvouhlasá nahrávka v podání Martina Hrušky a Miloslava Mejzlíka. Oba čtou své povídky odděleně, takže se nepotkávají v žádném dialogu. Což ale ve výsledku vůbec nevadí, příběhy tak působí více, jako by je vyprávěl sám autor. To navíc umocňuje fakt, že na začátku každého textu zůstaly Bradburyho poznámky, přibližující okolnosti vzniku dané povídky, časový rámec a zdroj inspirace.

Martin Hruška se hlasově více hodí k příběhům s mladšími hrdiny. Čte plynule, ovšem bez výraznějších změn poloh. Když se proto za mikrofon posadí Miloslav Mejzlík, je na první poslech zřejmé, že svého kolegu s přehledem zastiňuje. Čte s větší lehkostí, obratně se stylizuje do nejrůznějších charakterů a díky hlubšímu posazení svého hlasu dává lépe vyniknout temnějším odstínům Bradburyho textů. Tvůrci audioknihy naštěstí nepřistoupili na pravidelné střídání interpretů po každé povídce. Rozdělení sbírky mezi oba herce respektuje jejich hlasové dispozice, takže občas čte jeden z nich i dva nebo tři příběhy po sobě. Tento nenápadný detail navíc příhodně udržuje posluchače ve střehu. Hudební předěly, které mají plnit stejnou funkci, jsou spíše nevtíravé. Zatímco závěrečné melodie se u jednotlivých příběhů liší, úvodní táhlé tóny na začátku každé povídky zůstávají stejné a po čase trochu zevšední.

Pro seznámení se s Bradburyho dílem není Temný karneval vůbec špatnou volbou. Díky různorodosti povídek si každý najde ty příběhy, k nimž se bude opakovaně vracet, byť některé zřejmě zůstanou přečteny, či v tomto případě přehrány, pouze jedinkrát.