Zpět

Tvárnost ženské duše

recenze, , 18.02.2021
Svědectví
Margaret Atwoodová je po čertech chytrá ženská. Studovaná a obdařená představivostí, která jí umožňuje vypustit a zkrotit démony pevně přisáté na rubu zdánlivě civilizovaných lidských povah. A protože tahle kanadská spisovatelka neztrácí ani v osmdesáti vitalitu a jasnozřivost, vydala po pětatřiceti letech volné pokračování svého slavného románu Příběh služebnice.
Držet v hlavě takových let celý dystopický svět, splétat a rozplétat další nitky ženských osudů poznamenaných Gileádem, to chce dobrého pamatováka. Milovníci audioknih však mají štěstí, že OneHotBook přichází s audioverzí Svědectví pouhé dva roky po vydání Příběhu služebnice výborně natočeného v režii Jitky Škápíkové.
 
Silná slova z hlavy nevyprchala, naopak se nyní vynořují. Klesající porodnost, narušené životní prostředí a strach z emancipovaných žen provázejí svět už několik desítek let. Covidová doba navíc odhalila křehkost demokracie, lehkost, se kterou se uzavřely hranice států. A také aroganci, se kterou politici odstavili ženy do domácností, aniž by se jich kdokoli zeptal, zda chtějí svou kvalifikovanou profesi vyměnit za neplacenou roli kuchařky, družinářky, pečovatelky a učitelky.
 
Stejná režisérka se ujala i navazujícího titulu, jen už nepřizvala herečku Zuzanu Kajnarovou. Vypravěčka Příběhu služebnice totiž ve Svědectví svůj hlas nemá, i když postava June se postupně odkrývá. Děj je totiž zasazen do období o patnáct let vzdáleném od konce tragického příběhu služebnice Fredovy, tedy June. Teď přebírá štafetu vyprávění stárnoucí teta Lydie a dvě mladé dívky – Ágnes a Daisy. Jména jsou nejasná a mění se, protože i tak se dají ženy snáze vymazat z paměti. Pokud však dokáží předat svá svědectví, jejich odpíraná identita znovu vystoupí ze stínů.
 
 

Logicky nastupuje nová trojice narátorek. Ohromující je především Taťjana Medvecká jako teta Lýdie. Projevem hněte postavu bývalé soudkyně, která se rozhodne novému režimu nevzpírat, ale naopak ho aktivně spoluvytvářet. Prostřednictvím deníku představuje nástup Gileádu z jiné perspektivy. June byla ženou matkou. Milující, odhodlanou, neztrácející naději. Lydie je stařenou. Zkušenou, roztrpčenou, intrikující. Atwoodová v postavě obávané tety soustředila zkušenost schopné a mocné stárnoucí ženy a jemně modeluje její postoje, nálady či záměry. Medvecká čte, jako by spisovatelce nahlížela přes rameno a pomrkáváním se domlouvaly, jak je která věta myšlena. Bez potíží v dialozích odliší promluvy dalších tet, aniž by je pouze karikovala.
 
Veronika Khek Kubařová v roli Ágnes, dívky vychované prominentní gileádskou rodinou, dociluje žádoucího pnutí mezi vštěpovanou pokorou a vzdornou pochybností. Je však opravdu víc svědkyní než aktérkou ve hře tety Lýdie. Evě Josefíkové byl svěřen hlas mladé kanadské puberťačky, drzé a rozhárané dospíváním i nečekanými okolnostmi. Jenže zdánlivě atraktivní figura je pro Atwoodovou opravdu jen figurkou, takže s ní nelze uhrát tak mistrná hra jako s tetou Lýdií.
 
Pro úplnost zmíním ještě postavu profesora Pieixota, kterého namluvil Martin Myšička. V poslední kapitole podobně jako v předchozím díle polemizuje na vědecké konferenci s hodnověrností výpovědí žen semletých Gileádem. Atwoodová jakoby opět nevěřila závěru příběhu a potřebovala ho ještě nějak obhájit. Při čtení mnohý čtenář tyto stránky už jen přelistuje, disciplinovaný posluchač vydrží až do závěrečné věty a díky Myšičkově projevu se i pousměje.
 
Víc než rámec bádání nad alternativní historií Spojených států však v pozadí Svědectví vnímáme spolupráci Atwoodové na televizní adaptaci první knihy. Seriál ji nutil promýšlet další aspekty klerofašistického Gileádu, motivaci žen ve striktně oddělených kastách i možnosti pádu této zrůdné ideologie. Protože schopnost spekulovat je nejsilnějším talentem Atwoodové, nadšení budou i  posluchači filmovým zpracováním nepolíbení.