Zpět

Umění dívat se skrz historii

recenze, , 19.01.2022
Winterbergova poslední cesta
Rodák z českého Vimperku Jan Kraus žije od konce 80. let v Berlíně a živí se jako ošetřovatel. Pečuje o smrtelně nemocné a takzvaně je převáží na druhý břeh. Některé jeho „převozy“ trvají pár dnů, jiné několik měsíců, smrt si však nakonec přijde pro každého. Když se Kraus začne starat o devětadevadesátiletého bezvládně ležícího muže, ještě netuší, jakou dobrodružnou cestu mu tento stařík připraví.
Román Winterbergova poslední cesta od Jaroslava Rudiše vyšel německy už v roce 2019 a ihned po svém vydání na sebe právoplatně strhl pozornost. V roce 2020 získal Rudiš za tuto knihu ocenění Chamisso-Preis/Hellerau, které se uděluje autorům obohacujícím současnou německou literaturu překračováním hranic a propojováním kultur a jazyků. V říjnu 2021 vyšel román konečně i česky v překladu Michaely Škultéty v nakladatelství Labyrint a v závěsu za knihou byla vydána i audiokniha v gesci OneHotBook. Po Srdci Evropy od Pavly Horákové jde o další podobně laděný příběh, který ve velmi krátké době vyšel pod stejnou vydavatelskou značkou.
 
Jaroslav Rudiš v knize umně kombinuje dějiny (nejen) střední Evropy s dějinami, respektive osudem dvou v současném světě ztracených duší. Společná cesta vlakem z Berlína do Sarajeva pečovatele Jana Krause a jeho svěřence náhle překvapivě vitálního Winterberga po stopách starcovy dávné lásky Lenky podle bedekru z roku 1913 se tak nenásilnou formou stává historickou přednáškou plnou vzpomínek a zajímavostí. Prvotní rozdílnost obou hrdinů se postupem času a přibližováním se k cíli cesty stírá a oba nakonec nacházejí smíření, i když každý v trochu jiné podobě.
 
Pro nakladatelství OneHotBook je Winterbergova poslední cesta již třetím Rudišovým románem vydaným audioknižně. Jak Národní třída, tak i Český ráj měly u posluchačů úspěch, a proto se není čemu divit, že i nejnovější Rudišovo dílo opět vzniklo pod režijním dohledem Michala Bureše. Ten ve své práci uplatňuje zkušenosti ze svého mnohaletého působení v Českém rozhlase. Není jen tichou postavou v pozadí, která do natáčení příliš nezasahuje a která raději nechává vše na bedrech interpretů. Naopak, Michal Bureš pomyslné režijní otěže pevně drží ve svých rukou a důsledně herce vede. Tato skutečnost se pak velice pozitivně odráží ve výsledku.
 

Tentokrát si Michal Bureš vybral pro načtení Rudišova textu Pavla Baťka. Herec byl postaven před opravdu nelehký úkol, protože musel hlasově ztvárnit a zejména odlišit dvě věkově rozdílné postavy, které spolu téměř neustále vedou dialog. Je pravda, že v první kapitole se Batěk ještě trochu hledá, avšak od druhé interpret více než dokazuje, že se pro načtení Winterbergovy poslední cesty přímo narodil. Herec velice dobře ztvárňuje Jana Krause – vypravěče ve středních letech, avšak naprostou interpretační dokonalost předvádí Batěk v pasážích vyprávěných Winterbergem. Jeho devětadevadesátiletý stařec není v žádném případě karikaturou, naopak zde dostává prostor zaujetí pro historii, poutavý a místy zrychlený přednes, který vyvolává obdiv i chuť tohoto užvaněného dědu umlčet. V těchto „záchvatech historie“ se narátor doslova stává hrabalovským pábitelem. Herecké mistrovství pak Pavel Batěk předvádí v kapitole o cestě autobusem ze Záhřebu do Sarajeva, zde má posluchač dokonce pocit, že neposlouchá „pouhou“ jednohlasou četbu, nýbrž skvěle zahranou rozhlasovou hru o několika interpretech.
 
Ze zvukové podoby Winterbergovy poslední cesty je jasně znatelné splynutí všech, kteří se na audioknize podíleli. Režisér Michal Bureš vystihl podstatu mnohovrstevnatého příběhu Jaroslava Rudiše. Herec Pavel Batěk skvěle interpretoval režijní záměr a povýšil svým narátorským uměním už tak zajímavý příběh o několik latěk výš. Ve spojení s chytře vybranou hudbou, která pracuje s citacemi v knize zmíněných skladeb, tak vznikla audiokniha, která určitě stojí za poslech.