Zpět

Nechci slevu zadarmo! aneb nově objevené rarity Š+G

recenze, , 05.12.2022
V klokotu velkoměsta
Děti moje takřka vlastní,“ tak nás svého času tu a tam oslovoval náš třídní učitel. Jak jsem později zjistil, vypůjčil si tuto hlášku, stejně jako některé další, z díla komiků Šimka a Grossmanna. Jejich práce měly ke školnímu prostředí blízko, ostatně první jmenovaný byl původně sám pedagogem. Mnohé jejich vtípky zlidověly, takže není divu, že se k nim i dnes vrací velké množství posluchačů. A to navzdory tomu, že od tragického konce této úspěšné spolupráce právě dnes uplynulo jedenapadesát let. Připomenout si jejich chytrý humor můžeme nyní i prostřednictvím nově objevených záznamů.
Když v roce 2013 přišel Supraphon s rozměrným a obsahově bohatým kompletem 17 CD, zachycujícím přehledně v devatenácti hodinách tvorbu známé autorské a herecké dvojice Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, zdálo se, že už k této kapitole dějin tuzemského humoru nebude co zásadního dodat. Po vydání dvou obdobných boxů z pozdějšího tvůrčího Šimkova období nejprve s Petrem Nárožným a Luďkem Sobotou a později jen s druhým z nich, se ale nyní obloukem vracíme zpět na začátek. Do prodeje totiž míří nový výbor ze spolupráce Š+G nazvaný V klokotu velkoměsta. Doba ale pokročila a proto je hned od začátku k dispozici vedle podstatně kompaktnějšího fyzického balení 2CD mp3 i v čistě digitální distribuci.
 
Ačkoliv by to po vydání prvního kompletu nejspíše nikdo netipoval, v průběhu let se podařilo nalézt některá vystoupení, o nichž se předpokládalo, že jsou navždy ztracená. Supraphon je poctivě shromáždil a remasterované do co nejlepší možné zvukové kvality (byť zub času a mnohdy prakticky amatérský způsob záznamu se na některých raritách logicky projevily) doplnil o nepoužité materiály z dob přípravy prvního souboru. Na tomto výběru se tak kromě nových objevů opět setkáme i s některými dobře známými scénkami, ovšem pocházejícími z jiného představení, které v době uvedení původního kompletu nebyly využity. Některé nahrávky se od dříve vydaných liší jen jinou intenzitou či místem výskytu smíchu publika, další ale nabízejí větší či menší změny v textu naznačující, že i dnes legendární scénky procházely byť drobným postupným vývojem. Poprvé také můžeme slyšet v originální dobové interpretaci některé povídky, do této chvíle známé jen z mladšího převyprávění Miloslavem Šimkem z 90. let.
 ​

Nedílnou součástí nejen Návštěvních dní, ale i dalších pořadů Šimka a Grossmanna, tvořila hudební vystoupení. Ani tentokrát tak nemohou chybět dobře známé písně v podání dvorních zpěvaček divadla Semafor Milušky Voborníkové či Nadi Urbánkové. Mikrofonu se nezřídka chopil i autor většiny českých textů představení Š+G, tedy sám Jiří Grossmann. Kromě nich si ale posluchači mohou vychutnat i lahůdky v podobě raritního záznamu raného vystoupení kapely Olympic (včetně krátkého rozhovoru s některými členy) nebo píseň Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka, která z nějakého důvodu na původním kompletu chyběla. Kdovíproč se ale na rozdíl od dříve vydaných záznamů Besídky zvláštní školy po závěrečném ohlášení společného popěvku Šimka s Grossmannem tentokrát ozve nejprve píseň s Pavlem Bobkem, po níž teprve následuje avizovaný duet. Spolu s chybně uvedenou délkou nahrávky na coveru, která papírově mylně „zkracuje“ její délku o tři hodiny, jde ale snad o jediné mouchy na jinak velmi precizním souboru, sestaveném Janem Müllerem, Janem Richterem a Leošem Králem.
 
Kromě společných vystoupení Šimka a Grossmanna nalezneme na tomto kompletu i zvukovou stopu vzpomínkového pořadu Československé televize V klokotu velkoměsta, který dal ostatně název i celému boxu, či některá související vystoupení Miloslava Šimka v měsících následujících po Grossmannově odchodu. Zdá se tak, že archivy tentokrát už vydaly takřka vše, co mohly. Nechme se ale překvapit, zda se za pár let ještě jednou nepřesvědčíme o opaku.