Zpět

Vlk ze Stockholmu

recenze, , 29.04.2021
Spotify
Ač Švéd, mohl by Daniel Ek demonstrovat typický americký sen. Jak jinak totiž nazvat jeho cestu se službou Spotify od několika nadšenců v jeho domovině až po prakticky celosvětové ovládnutí trhu se streamingem hudby?
V edici Hvězdy se vydavatelství Jan Melvil Publishing věnuje známým značkám a osobnostem. Mohli jsme si poslechnout jak příběhy se špatným koncem (Zlá krev), tak inspirativní příklady toho, jak přemýšlet či podnikat (třeba nedávná novinka Pravidlo žádných pravidel o společnosti Netflix). Titul Spotify nese na českém obalu spoiler hned ve svém podtitulu: Příběh inovátorů, kteří porazili Apple, Google a Amazon.
 
Skutečně. Při poslechu příběhu o švédské streamovací platformě se stěží vyhneme respektu k týmu, který dokázal ze Spotify nejen udělat celosvětově známou značku, ale i vypořádat se s konkurencí, která na poli technologií sotva snese srovnání. Pravděpodobně právě tyto konfrontace budou posluchače zajímat nejvíce, možná snad ještě víc než to, kde se vůbec nápad na stream hudby a koncept, na němž Spotify vyrostla, vzal. Dvojice autorů, Sven Carlsson a Jonas Leijonhufvud, nás naštěstí ani o jedno zmiňované dobrodružství neochudí. Přesto jde jejich kniha (naštěstí) dál – snaží se nahlédnout do nitra byznysu a otevírat téma, jak nejen k distribuci, ale i poslechu hudby přistupovat.
 
Slůvko „snaží“ zde ale nepadlo náhodou. Autoři totiž neměli při psaní biografie hudební platformy možnost skutečně vstoupit do útrob firmy. Kniha Spotify je tedy spíše výsledkem jejich detektivní práce nežli insiderského vhledu. Čas od času je tíha zavřených dveří do Spotify znát: přeci jen bychom chtěli více nahlédnout do mysli zakladatele i do smluv s hudebními vydavatelstvími. Spotify to ovšem coby knize příliš neubližuje.
 
 

Kde však autorské duo nevyužilo potenciál, to je kritičtější hodnocení ducha Spotify. Nebojí se citovat z Ekova prohlášení směrem ke konkurenci, v němž podle něj Apple hudbu využívá pouze k tomu, aby prodával svůj hardware. Už se ale neptají, co je tedy skutečným záměrem Eka? Na čem stojí Spotify? Dovídáme se, že si švédská firma klade za cíl doprovázet nás každou chvíli dne, už se ale nedoslechneme nic o tom, jak takový přístup poslech degraduje a dělá z hudby pouhou kulisu. Autoři se neptají, co vlastně tento zábavní průmysl ve výsledku udělal, bavíme-li se o vztahu mezi posluchačem a hudbou (a tedy vlastně i muzikantem).
 
I v jiných oblastech Leijonhufvud s Carlssonem jen něco naznačí: třeba otevře-li se problém plateb autorům. Jak férový či neférový je postoj Eka a jeho týmu směrem k hudebnímu průmyslu a muzikantům? Proč dle dostupných zdrojů právě Spotify vyplácí za stream průměrně nejméně ze všech platforem? Zdá se, že si autoři dali tu práci vypátrat pozadí vzniku a dílčích konfliktů s konkurencí, také nás obeznámí s tím, jak se služba postupně proměňuje a technologicky vyvíjí (a zlepšuje). Odhlédnout od „obyčejných“ procesních věcí a chodu společnosti však jako by nedokázali, a tak palčivější problémy zůstávají v lepším případě nadhozené, v horším (častějším) zcela opomíjené.
 
Zvukové zpracování se, obdobně jako u jiných titulů dané edice, k textu náramně hodí. Jazyk ani tentokrát není nikterak složitý, strukturu knihy navíc utváří nejen členění do kapitol, ale i v rámci nich pak celá řada oddílů. Poslech lze proto bez potíží dávkovat po kouscích, aniž by to narušovalo smysl. Beze smyslu ovšem je ponechání názvů oddílů v kapitole v anglickém jazyce: nejeví se totiž být nějakými jazykovými hříčkami a je spíše rušivé, když interpret musí poměrně často přecházet ze své přirozené řeči do angličtiny.
 
Příběh o Spotify načetl Ondřej Halámek, pro kterého je to už šestá „melvilí“ publikace. Zkušenosti nasbíral velmi rychle a i díky němu je poslech audioknihy Spotify svižný. Promítlo se do něj i leccos z dvojice titulů Austina Kleona, kde Halámek prokázal, jak umí do své modulace hlasu vnést lehkost a až jistou dávku nadsázky. Tu naštěstí v případě Spotify upozadil, ale pocit neformálního vyprávění zůstává. K textu se takový přístup hodí, neboť jak je z výše uvedených výtek patrné, kniha je spíše metodickou příručkou (chvílemi až oslavnou písní) o švédském úspěchu nežli kritickým zhodnocením.
 
Tomuto odpovídá i hudební složka audioknihy. Hravá až veselá krátká melodie uzavírá každou z kapitol, dává tušit, že věci se vyvíjejí či budou vyvíjet dobře, a to i přesto, že se – naštěstí – autoři nevyhýbají ani chybám či drobným neúspěchům společnosti.