Zpět

Poirot bez Christie aneb Záhada druhého vydání

recenze, , 09.02.2015
Vraždy s monogramem
Mesdames et Messieurs, sešli jsme se tu proto, abychom objasnili spletitý případ. Jde o novou knihu o mně, Herculu Poirotovi, která nese na obálce jméno mé stvořitelky, Agathy Christie, ale zároveň jméno jiné autorky, Sophie Hannah. Vraždy s monogramem mne mají vrátit na scénu po téměř čtyřiceti letech v nově napsaném románu. Klíčová otázka zní stojí mé nové dobrodružství za poslech, mes amis?
Takto nějak by svůj návrat mohl uvést sám belgický detektiv. Jeho vejčitá hlava s kníry se vrací k řešení záhad na stránkách nové detektivky. V posledních letech se objevily různé původní verze či koncepty povídek, které autorka Agatha Christie později přepracovala či rozvinula v plnohodnotný román. Vraždy s monogramem jsou ovšem originální zápletkou spisovatelky Sophie Hannah, která si od Christie vypůjčila pouze titulní postavu. Dědicům se jí předložený koncept líbil a tak svolili s vydáním prvního autorizovaného románu s Herculem Poirotem, který nenapsala původní autorka.

Nový příběh nepřijímají všichni fanoušci snadno. Někteří jej odmítají už z principu, jiným vadí pochopitelně odlišný způsob psaní. Ve snaze o návaznost na Christie totiž například Hannah až přehnané upozorňuje na pro Poirota typické detaily. Zápletka románu však vyvolává příjemné napětí a pozitivní očekávání. Mrtví totiž mají v ústech manžetový knoflíček s monogramem a byli zavražděni v hotelu Bloxham ve svých pokojích během jednoho večera. Tady umí Hannah dobře nalákat. Děj má také rychlejší tempo, spíše jako televizní adaptace Poirota. Zločin je sice naservírován již zkraje, ale napětí příliš neopadá. Trochu rozvláčně působí autorčina tendence zdůrazňovat podrobnosti, přemítat a přirovnávat. Překladatelka se snažila zdůraznit Poirotovu mluvu jakožto jazyk cizince, ale výsledek zní občas šroubovaně a nepřirozeně. A to kupodivu i v jazyce užívaném ostatními postavami.

S audioknižním vydáním Vražd s monogramem se pojí zajímavá skutečnost, která u nás zatím nemá obdoby. Zvuková podoba románu přišla téměř souběžně s knižním vydáním loni na podzim. Počátkem roku 2015 však na trh přišly audioknižní Vraždy s monogramem v novém pojetí. Druhé vydání již nepatří do edice Načteno, protože se původní nahrávka z dílny KTN vyrobená primárně pro účely nevidomých, nesetkala s přílišným nadšením u posluchačů. Pavel Chovanec jindy podává slušný výkon, ale tato četba mu opravdu příliš nesedla. Když se zkraje letošního roku objevilo vyjádření z Tympana, že se kvůli nepříliš vřelému přijetí rozhodli natočit knihu znovu, šlo o nečekaný, ale o to více kvitovaný krok. Pro novou verzi využilo vydavatelství služeb nejenom zkušeného režiséra Dimitrije Dudíka, ale i nového interpreta. Tím se stal herec Michal Zelenka, který sice audioknihy zatím nenačítal, ovšem s rozhlasovým mikrofonem má bohaté zkušenosti z mnohých dramatizací. O hudební doprovod se pak postaral Kryštof Marek, jehož převážně na klavírní melodii založené hudební podkresy dotvářejí nemálo rozhlasových her i audioknih.

Pavel Chovanec sice s přibývajícím počtem stran svůj projev zlepšoval, ovšem hlasu Michala Zelenky se nemůže vyrovnat. Na první poslech jde poznat, kdo má více hereckých zkušeností a je více uvyklý na práci s mikrofonem. Zelenkova jemná a příjemná barva hlasu doslova lahodí posluchačovu uchu. Sám interpret přiznává, že některá souvětí byla složitá a pro načtení nesnadná, ovšem celkový výsledek lze hodnotit výrazně pozitivně. Pavel Chovanec možná lépe odlišoval hlasy jednotlivých postav, ale tato stylizace občas zatahala za uši. Michal Zelenka čte uvolněněji a svižněji, s mladickým elánem a zapálením, které odpovídá postavě nezkušeného začínajícího policisty. Jistota, která Pavlu Chovancovi při četbě trochu scházela, vám v novém nastudování umožní se více do příběhu ponořit. Kritici namítnou, že Sophie Hannah se nemůže Agathě Christie vyrovnat, přesto díky hlasu Michala Zelenky získává audioknižní verze na větší atraktivnosti a je posluchačům přístupnější.
 

Dílo Agathy Christie není nedotknutelné, vždyť i v seriálových adaptacích se objevily oproti předlohám změny. Vraždy s monogramem přinášejí román blízký představě Poirota právě z televizních obrazovek, který se drží v mezích stanovených kánonem původních příběhů, ale postrádá lehkost a neodolatelný šarm autorčiných nejlepších kousků. Zdaleka však nejde o katastrofu, klasická detektivka je to slušná a snad i lepší, než některé slabší romány od samotné Christie. Svou spletitostí a popisností však velkolepá očekávání ne zcela naplňuje.
  
A jaký by mohl být závěrečný verdikt Hercula Poirota? Vydavatelství si zaslouží velkou pochvalu, mon petit, za svůj neobvyklý přístup, kterým jasně dává najevo, že mu není výsledná kvalita produktu lhostejná. Druhé vydání jasně převyšuje původní provedení. Já, nejslavnější belgický detektiv, si přece zasloužím jen to nejlepší. Kromě spletitého případu, kterým si spolu se mnou procvičíte malé šedé buňky, teď dostanete profesionálně načtenou knihu, která vás pohladí po uších. Těším se na další setkání, mon ami. Snad se i dalším mým klasickým příběhům dostane v budoucnu stejně pozorné péče.