Zpět

Mrazivá detektivka s hřejivým humorem

recenze, , 14.02.2016
Vzkaz v láhvi
Moře u skotských břehů jednoho dne vydá nečekaný předmět – starou láhev, ve které je ukrytý papír se vzkazem napsaným lidskou krví. Záhadný předmět, tajemný vzkaz a nejasný příběh v pozadí naznačující temné události – to je ideální materiál pro Carla Mørcka a jeho oddělení Q, které uprostřed země nikoho v suterénních prostorách kodaňské policie pracuje na starých nevyřešených případech. Když se Carlovi podaří překonat svou touhu po nerušeném schrupnutí si ve svém křesle v pracovně, stává se z něj pro zločince velmi nebezpečný protivník. Tentokrát musí začít s luštěním nejasného a špatně čitelného textu. První slovo je jako jedno z mála bez nejmenších pochyb jasné a zřetelné. POMOC!
Se Vzkazem v láhvi se již potřetí pustil Jussi Adler-Olsen do psaní o oddělení Q. Pokud jste s ním doposud neměli tu čest, možná byste měli začít poslouchat příběhy chronologicky, přestože právě třetí díl je zatím ze všech jednoznačně nejlepší. Uniknout by vám však mohly vazby mezi hlavními hrdiny, které nejsou zrovna všední. Ostatně ani Olsenovy knihy nezůstávají zcela klasickou severskou kriminálkou, ale nabízejí i něco navíc. Tím velmi vítaným bonusem je nadhled. Humor a slovní přestřelky mezi komisařem Mørckem, jeho syrským asistentem Asadem a sekretářkou Rose odlišují sérii oddělení Q od běžného průměru. Někdy až nekorektní vtípky, které autor ústy postav trousí, působí příjemně svěže, stejně jako vypravěčův odlehčený tón, kterého Olsen užívá, když popisuje Carlovu touhu mít klid a pohodu nerušenou zapeklitými případy. Komisař není typický severský superhrdina, ale obyčejný chlapík, což příběhy Adlera-Olsena zlidšťuje a dává jim vlídnější tvář. Co však vlídné rozhodně není, jsou činy pachatele, který ve Vzkazu v láhvi unáší děti z nábožensky orientovaných rodin. Proč se rodiče zmizelých nikdy neozvali policii? A podaří se Carlovi zachránit obě oběti aktuálního únosu? Vzkaz v láhvi možná napoví...

Za posluchačským úspěchem audioverze této série stojí vedle čtivé předlohy i dohled režisérky Jitky Škápíkové a především fenomenální výkon interpreta Igora Bareše. Ten se ve třetím díle dokázal skutečně uvolnit a s gustem si vychutnává zejména humorný tón scén z kanceláří oddělení Q. Jakmile se však vyprávění stočí k myšlenkám chladnokrevného vraha, během chvilky se vypravěč z dobráckého hlasu přeorientuje na ostrý a nesmlouvavý výraz chladnokrevného zabijáka. Celé vyprávění je ostatně nahlíženo z perspektiv více postav, které se často střídají. Autor takřka filmově přerušuje barvitě prokreslené scény přesně v momentu, který slibuje dějový zvrat, a nutí tak posluchače pokračovat v poslechu.

Herecký projev zkušeného Igora Bareše ke stylu knihy sedí naprosto přesně. Až se zdá, že i on sám přirozeně zapadl do světa kodaňské policie a že jej příběhy oddělení Q baví číst. Rozhodný a svérázný Carl Mørck se svými chybami a neuspořádaným osobním životem, svéhlavý Asad a umíněná Rose vytvářejí prostředí, se kterým je snadné splynout a jen těžko se z jejich světa po skončení příběhu odchází. Když navíc vypravěčův hlas přesně dodává důrazy na správná slova a střídá rychlejší tempo řeči s pomalejším tak, aby co nejlépe sedělo aktuální situaci, stává se z původně psaného textu živý organismus. Intenzita hlasu v napjatých momentech stoupá, slova plynou rychleji a pauzy se zkracují. Bodrý tón hlasu střídá zděšený výkřik nebo ironický úsměv. Před očima tak posluchači vyvstávají živé obrazy zejména vypjatých scén, po kterých následuje přesně vypočítané zklidnění. Práce s rytmem četby patří mezi Barešovy přednosti a ve Vzkazu v láhvi to v každé minutě příběhu dokazuje. Spolu s jeho hlasem se v nahrávce objevily i hudební předěly, které pomocí klávesových tónů a kytarových samplů vytvářejí neodbytný pocit naléhavé tísně a neutěšenosti severského světa, jak si jej rádi při četbě detektivek představujeme.
 

Vzkaz v láhvi měl původně vyjít už před několika lety, ale OneHotBook se rozhodlo správně, když začalo sérii pěkně od prvního dílu. Třetí kniha se zabývá únosy dětí, což sice není nijak příjemné téma, ale přeci jen zejména oproti první knize Žena v kleci ubral autor na brutalitě a příšerných popisech utrpení. Zbyl však perfektně propracovaný příběh, poutavý vypravěčský jazyk a přesně dávkované napětí při pronásledování nelítostného zlosyna. A taky Igor Bareš, bez kterého už by to v oddělení Q nikdy nebylo ono.